Obrazem: Nechceme čekat na důstojné cestování vlakem sto let, vyzvali vládu vozíčkáři
Lidé na invalidním vozíku by rádi jezdili vlakem. Není to ale tak jednoduché, jak by mohlo být. Tři čtvrtiny tuzemských nádraží jsou pro ně nepřístupné. Zdvihací plošiny často ve vlacích nejsou, na nádražích je nemá kdo obsluhovat nebo jsou rozbité. Několik vozíčkářů proto dnes přijelo na pražské hlavní nádraží, aby vyburcovalo vládu k rychlejšímu řešení jejich základního práva na svobodný pohyb. „Když zpřístupnění vlaků bude probíhat současným tempem, dočkáme se za sto let,“ říká Erik Čipera, který se svými klienty přišel na peron.
Jeho asistent se sice trochu zadýchá, ale přesto je to nejbezpečnější způsob, jak se dostat k vlaku. Rampa se nerozbije jako výtah, nepotřebujete obsluhu plošiny, která nemusí být zrovna v práci.
Kateřina Morozová jezdí vlakem pravidelně. Dnes ale nastupovat nebude.
Přijeli spolu se svými asistenty na nádraží demonstrovat.
Za posledních pětadvacet let se pro vozíčkáře zpřístupnilo 25 procent nástupišť. Protestující chtějí,