Deník N

Cesta od Stravinského Svěcení jara až k Hitlerovi, který si měnil prádlo i třikrát denně

Vojáci na frontě během první světové války. Foto: The British Library
Vojáci na frontě během první světové války. Foto: The British Library

Z čeho pramenilo německé válečné nadšení? A nesli na tom nějakou vinu i moderní umělci? Odpovědi hledá kanadský historik Modris Eksteins (1943), který se specializuje na německou historii a moderní kulturu.

Obě témata byla rovnoměrně zastoupena i v jeho knize Rites of Spring: The Great War and the Birth of the Modern Age (1989), kterou pod názvem Svěcení jara; Velká válka a zrod moderní doby nedávno vydalo Argo. I když od zveřejnění originálu k českému překladu uplynulo už třicet let, kniha stále stojí za přečtení.

Už její exaltovaný název přitom svědčí o tom, že nepůjde o tradiční historickou práci. Ve Svěcení jara autor nahlíží historii první (a v menší míře i druhé) světové války z hlediska citů, mravů, hodnot, které ji obestíraly. A také společensko-uměleckých vizí, které k nim vedly a provázely je.

Jako v ráji

Eksteins nejprve představuje moderní umění jako projekt, který se programově obracel k primitivismu jako zdroji životní síly, elementárnosti i surovosti. Jeho výraznými znaky byl otevřený odpor ke zděděným formám a fascinace „čímkoli, co je v rozporu s představou civilizace, důraz na vitalismus jako protiklad racionalismu“.

Název knihy je odvozen od baletu Igora Stravinského, hudebně-choreografického díla, jež mělo představit pohanské Rusko a „mohutný příval tvořivé síly Vesny“. Tanečníci zvolili na tehdejší dobu skandální výrazové prostředky, například poskakovali na špičkách obrácených navzdory všem konvencím dovnitř a ne ven, což publikum shledalo jako urážlivé.

Zároveň chtělo tehdejší umění sbližovat či sjednocovat zdánlivé protiklady jako fantazii a akci „v kolosálním romantismu a iracionalismu“. Důkazy autor nachází u pestré škály tvůrců. Tak třeba Oscar Wilde hlásal, že „člověk má žít tak, aby se stal něčím na způsob fikce. Být faktem znamená selhat“.

A jelikož bylo také Německo, relativně nedávno sjednocené, „modernistickým státem 20. století par excellence“, vrcholným projevem těchto tendencí bylo pro autora německé nadšení z vyhlášení první světové války.

Němci se podle historika Eksteinse začátkem srpna roku 1914 přímo „rochní v tom, co se jim zdá jako nefalšovaná syntéza minulosti a budoucnosti, věčnost ztělesněná v daném okamžiku a zacelení všech domácích rozkolů“.

V oněch okamžicích pro ně „život přesáhl sám sebe. Dostal estetickou rovinu“. Ze života se stal wagnerovský Gesamtkunstwerk, tedy „totální umění“, v němž se jednotlivé umělecké žánry soustavně sbližovaly, až se měly ideálně sloučit v jediném díle, „v němž duchovní hybná síla přesahuje hmotné zájmy i veškeré světské záležitosti“.

Z citátů německých frontových vojáků sálá nedočkavost: „Cítíme přímo fyzické nutkání utkat se se Srby tváří v tvář a rozbít jim huby. Pokud dnes dostaneme rozkaz posunout pozice, budeme se cítit jako v ráji.“

Eksteins obsáhle dokumentuje, jak zvláštní důvody si pro podporu války dokázali najít i jinak nonkonformní intelektuálové, jako například předák hnutí za rovnoprávnost homosexuálů Magnus Hirschfeld.

Ten nijak nesympatizoval s pruskou státní správou, ale válku podporoval, protože se podle něj válčilo za „poctivost a upřímnost“ a proti „smokingové kultuře“ Británie a Francie.

Na obecnou námitku, že Británie byla pravlastí svobody a Německo doménou tyranie a útlaku, měl odpověď, že Británie

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější