Deník N

Michnik: Česká politika mi stále více připomíná normalizaci, jen bez sovětských vojsk. Odstraňuje se vše, co bylo u vás hodnotné

Adam Michnik. Foto: Franciszek Mazur / Agencja Gazeta
Adam Michnik. Foto: Franciszek Mazur / Agencja Gazeta
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Šéfredaktor nejčtenějších polských novin Gazeta Wyborcza a jedna z nejznámějších postav polské protikomunistické opozice Adam Michnik poskytl rozhovor Deníku N. S Petrem Janyškou hovořil nejen o vztazích Čechů a Poláků.

Pane Adame, kdo to jsou pro vás Češi?

Sousedé, země, která mi je velmi blízká, zeměpisně i jazykově, mimo jiné i díky slovanským konotacím. Ale je to zároveň jiná země než Polsko. Vystavěná do značné míry na hodnotách měšťanské kultury, a Polsko na kultuře šlechtické – což je jeho silou i slabostí. V naší historii máme kult spisovatele Henryka Sienkiewicze s jeho trilogií polského rytířstva a jakéhosi šlechtického rytířského étosu. Máme stereotyp Kozietulského, který jako generál Napoleonovy armády prorazil s hrstkou Poláků španělské šiky a otevřel mu vstup do Madridu. V české kultuře to je jinak. Ta má, jak mi říkal jeden můj český přítel, záběr od Švejka ke Kafkovi.

Když zmiňujete Kafku: Češi jsou pro vás ti, kdo mluví česky a mají kořeny ve slovanství? Nebo je Kafka také Čechem? A Max Brod, Leo Perutz, kteří se narodili v Praze?

V naší části Evropy bychom měli mluvit o mnohojazyčné, mnohonáboženské kultuře. Zrovna tak bychom se mohli ptát, zda byl třeba Bruno Schulz Polákem. Takových jedinců byla spousta. Pro mě je frapantním příkladem váš František Kriegel, původem polský Žid ze Stanisƚawova, který se stal v roce 1968 českým hrdinou, když odmítl v Moskvě podepsat protokoly. Kafka také bezpochyby patří do tohoto kulturního okruhu. Nebo Joseph Conrad, ten je pro mě zase spisovatelem britského okruhu, ne polského, psal anglicky.

A co Chopin, není to francouzský skladatel? Veškerou svoji hudbu složil ve Francii.

Velmi dobrý příklad. Měl francouzské kořeny, francouzského otce, příjmení, ale jeho hudba je výrazně polská, tak mi aspoň připadá. Že ji skládal ve Francii, není až tak důležité. Mickiewicz své věci také psal v emigraci, ve Francii, podobně Sƚowacki, a to jsou dva úhelné kameny polské kultury a identity. Důležitý je jednak jazyk, v němž ten člověk tvoří, a jednak jeho tematika. Z tohoto pohledu má své místo v polské kultuře i Isaac Bashevis Singer, i když nepsal polsky, ale v jidiš nebo anglicky. Ale většina jeho knih se týká Varšavy, života mezi Poláky a Židy. Pořád se tam objevuje ulice Krochmalna. Není možné abstrahovat ho z polské kultury.

Pokud jde o Kafku, není přeci náhodou, že české protistalinistické uvolnění začalo od té slavné kafkovské konference v Liblici v roce 1963, kde vystoupili čeští, němečtí i rakouští spisovatelé, Ernst Fischer a další.

Tady si s čistě etnickými, s čistě mechanickými kategoriemi nevystačíme. Takže kdo jsou pro mě Češi: země s 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější