Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Už v tom lítáme, takže bychom se konečně mohli uklidnit

Koláž vydání Enka. Foto: Deník N
Koláž vydání Enka. Foto: Deník N

Formulace „Česko žije koronavirem“ je tak úděsná (ve více smyslech slova), že ji nelze použít bez uvozovek a ironického mrknutí, přesto poměrně výstižná. Na včerejší oznámení prvních pacientů reaguje celá země. Skončilo čekání, lítáme v tom spolu s celým světem taky.

A dále: Turecká armáda válčí se syrskou do posledního idlibského civilisty. Fico po sobě na Slovensku zanechal dost věcí k úklidu. Psi mají v čenichu termokameru. Do důchodu se moc netěšte. Vybral a okomentoval Petr Koubský.

Všechny naše aktuální články o koronaviru najdete přehledně pohromadě, počínaje praktickým přehledem otázek a odpovědí, konče informací o kuriózním (leč velmi sledovaném) konspiračním videu, jehož autorem je populární astrolog Baudyš. (Už si ho nepustíte, stáhl ho.)

Pokud jde o dnešní novinky k nemoci Covid-19, máme tu pro začátek aktuální zprávu o situaci v Německu od našeho tamního spolupracovníka Pavla Poláka. Počet infikovaných překročil 150, úřady varují před panikou a vykupováním obchodů, normální život funguje dál – například na rozdíl od Itálie se fotbal, ikonická součást životního stylu obou těchto zemí, nadále hraje před diváky.

Dalším aktuálním článkem k problematice koronaviru je komentář Jiřího Pehe. Ten upozorňuje, že dnešní politici nejsou zvyklí řešit reálné krize a že virus může způsobit politické otřesy. Zajímavý je autorův názor na postavení premiéra: „Babiš pak pro sebe vytvořil image silného a úspěšného manažera, který vše zařídí. Očekávání s ním spojená budou u jeho voličů vyšší, než kdyby se prezentoval jako obyčejný politik.“ Moudří vědí, že lépe je slibovat méně a dodat více než to udělat naopak.

Další díl našeho podcastu Studio N se také zabývá koronavirem. Byl jsem u toho, když Filip Titlbach, tvůrce našeho pravidelného „vysílání“, zvažoval, jestli je to vhodné téma, jestli mu nepropůjčujeme nadměrný význam tím, že se mu věnujeme v takové míře. Usoudil ale – podle mě zcela správně – že první potvrzené případy onemocnění v ČR jsou důvodem uvést obavy na pravou míru a doporučit i touto cestou, jaká preventivní opatření jsou rozumná a jaká už ne. Na Filipovy otázky odpovídala Iva Bezděková, která u nás píše o zdravotnictví, a pomáhal jsem jí já.

A teď se pojďme věnovat všemu ostatnímu, co se ve světě děje a co by nám virus rozhodně neměl zastínit.

Samozřejmě se vracíme k sobotním parlamentním volbám v sousední zemi. Fotografie zátylku Roberta Fica symbolicky vystihuje odcházení muže, který byl po dlouhá léta tváří a osudem Slovenska. Analytický článek, který jsme převzali ze slovenského Denníku N a jehož autory jsou Miro Kern a Daniel Kerekes, především rozebírá důvody, proč prohrál Fico i jeho strana. Citují výrok, který předseda Směru pronesl pět dní před volbami a který zní až neuvěřitelně: „Udělali jsme jednu velkou chybu v letech 2012–2016, kdy jsme byli sami ve vládě. Ničeho jsme se nedotkli, ani pravidel demokracie, médií, ničeho, nechali jsme všechno tak.“ Neuvěřitelné není, že si to Fico myslí – podobně uvažuje, aspoň chvílemi, asi nejeden politik s lepší pověstí než on –, ale že neváhá říci to nahlas. Rozhodně si to přečtěte celé.

Dalším důležitým textem je rozhovor Terezy Mynářové s Evou Zamrazilovou, předsedkyní Národní rozpočtové rady, věnovaný budoucnosti penzijního systému. Vyhlídky budoucích českých důchodců, což jsme my všichni, nevypadají růžově, jakkoli se paní Zamrazilová snaží mluvit diplomaticky. Tereziny přesné, jednoduché otázky jí ovšem k vytáčkám nedaly mnoho prostoru. Vinit ji z ničeho nemůžeme, popisuje situaci takovou, jaká je. Nejtěžší to podle ní bude pro „generaci lidí narozených od druhé poloviny 80. let až do konce let devadesátých. Jejich daňová zátěž se bude muset přizpůsobit tomu, že za jejich produktivního života bude na jejich odvodech záviset hodně seniorů. A až oni sami půjdou do důchodu, bude naopak málo těch, kteří budou jejich důchody financovat tak, aby byly penze důstojné.“ OK Millennial.

Umíte na mapě ukázat Idlib? Je to ta část Sýrie, která je k nám nejblíž. I kdyby tam neprobíhala regulérní válka, šlo by o prostor plný bolesti a neštěstí, prostor vyhánění lidí, násilí a humanitární krize. Jenže ta válka tam je – válka mezi tureckou a syrskou armádou. Proč bojují, o co komu jde, kdo jsou „good guys“ (pokud to dobře chápu, nikdo) a co s tím má co dělat Rusko a Írán? Odpovědi nejen na tyto otázky sepsala naše spolupracovnice Karolína Lahučká.

Brexit je za námi, vyjednávání, co vlastně znamená, právě začínají. První zprávy přináší z Londýna Ivan Kytka.

Velice se mi líbí komentář Jana Moláčka nadepsaný Co mají společného pětatřicetiletá německá Miss a fotbal. Co má společného jeho text a fotbal? Číst ho je stejný pocit jako sledovat útočníka opačné strany, jak elegantně a nezadržitelně dává gól do branky týmu, kterému fandíte. Honzovo zdůvodnění, proč volí Miss ženská porota, proč přestávají táhnout „odhalená ženská těla a superagenti zachraňující svět s míchaným drinkem v ruce“ míří do šibenice a je nechytatelné.

Investigativa je mravenčí práce a její dílčí výsledky nemusejí být efektní, ale bez nich to nejde. Důležitým střípkem do mozaiky, v tomto případě jaderné mozaiky, je zjištění, že bývalý premiér Jan Fischer je poradcem korejské firmy KHNP. Má jí pomoci získat stamiliardovou zakázku na dostavbu dukovanské jaderné elektrárny. Zjistil a precizně popsal Jakub Zelenka.

Šárka Maixnerová je režisérkou Infiltrace, pořadu České televize, který se skrytou kamerou proniká do příběhů, které by jejich protagonisté rádi utajili – do špinavých tajemství naší společnosti. Taková práce chce odvahu, sílu, pevné nervy. Kdo je žena, která tohle musí a chce zvládat? Na to se vyptávala Renata Kalenská a pak napsala jeden ze svých značkových rozhovorů, z nichž jde mráz po zádech.

Už to chce něco lehčího! A to nabízím já v podobě dalšího dílu Částečného součtu, týdenního přehledu novinek z vědy a techniky. Jde o celkem odlehčený text, když tedy nepočítáme koronavirus, vzpomínku na právě zesnulého fyzika Freemana Dysona… no a ještě je tam ta příhoda s dichlormethanem, ale jinak, slibuji, v podstatě čirá legrace.

Co najdete v úterním tištěném vydání:

  • Jaká opatření zavádějí zaměstnavatelé kvůli koronaviru.
  • Čím se liší koronavirus od chřipky.
  • Co provede virus s ekonomikou (a že ji může i zrychlit).
  • Potíže Jaromíra Soukupa s věřiteli.
  • Erdogan mezi Putinem a Západem.
  • Mírová dohoda Tálibánu se Spojenými státy.
  • Rozhovor s Šárkou Maixnerovou.
  • Co to jsou polské „zóny bez ideologie LGBT“.
  • Recenze na knihu Vojtěcha Svobody „Sport jako teologická výzva“.
  • Koronavirus může způsobit epidemii politické nestability – komentář Jiřího Pehe.
  • Co mají společného pětatřicetiletá německá Miss a fotbal – komentář Jana Moláčka.

A závěrem několik maličkostí odjinud

Psi mají oproti lidem smysl navíc: přesné rozpoznávání teploty. Slouží jim k tomu čenich. Nejenže je stomilionkrát (!) citlivější vůči vůním a pachům než náš nos, ale ještě dokáže sledovat slabou teplotní stopu jako citlivá termokamera. Zjistil to tým švédských a maďarských vědců. Važme si psů ještě více než dosud!

Měli by roboti mít obličej? Spíš ano.

Pomáhá životnímu prostředí spolujízda? Spíš ne. (Tohle je víc americký než náš problém, u nás se ride sharing zatím příliš neujal. Ale dobré k zamyšlení.)

Pomáhá světu snaha omezit plýtvání potravinami? Spíš ne. (Hodně kontroverzní. A hodně dlouhé. Ale chytré.)

Sto pojmů, bez kterých se neobejdete. Při snaze pochopit současnou literaturu, na intelektuálních večírcích a občas možná i při čtení Deníku N. (Vážně doporučuji!)

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Pointa N

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější