Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Touha po dokonalosti je nesmysl. Své nedostatky jsem si ochočila a jsem šťastná, říká šéfka Infiltrace

Novinářka a režisérka Šárka Maixnerová. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Novinářka a režisérka Šárka Maixnerová. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Režisérka Šárka Maixnerová se narodila jako opožděné dítě, které mělo skončit ve zvláštní škole, ale nakonec se ze všeho „vylízala“. „Ze všeho nejvíc miluju svůj nedokonalý život,“ říká v rozhovoru pro Deník N šéfka uznávaného pořadu Infiltrace. Nejnovější díl, tentokrát o psích a kočičích množírnách, dnes večer vysílá Česká televize.

Když jsem se dívala na vaši poslední Infiltraci Obchod se soucitem, která je o psích a kočičích množírnách, cloumal mnou vztek. Říkala jsem si, že vy asi ze vzteku nevyjdete, když točíte jednu Infiltraci za druhou.

Řekla bych, že jsem z toho průběžně otrávená. Není to úplně vztek, já moc nepodléhám velkým emocím a nejsem výkyvová. Ani nahoru, ani dolů. Ale moje otrávenost už občas přechází do znechucenosti.

Předpokládám, že jste do toho šla s nějakým přesvědčením. Třeba s tím, že něco změníte. Každým dalším dílem šokujete, ale změny se nekonají. Je to tak?

Ano. Tohle jsou ale jenom vrcholky ledovce, to nejsou žádné hluboké analýzy. Většinou je z toho obrovská kauza. I novináři se k tomu staví jako ke kauzám. Lepší by bylo, kdyby se k tomu stavěli jako k problémům, které by se měly systémově sledovat.

Oni vždycky čekají na kauzu, té se pak chytí, všude nás zvou, ale my už k těm Infiltracím nemáme víceméně co říct. Takže já jsem z toho taková otrávená a pak to hodím za hlavu. Zhruba na dva měsíce v roce úplně. To je můj rytmus.

Dá se tedy říci, že jste zatím nenatočila dokument, který by něco zásadního změnil?

Natočila jsem několik dokumentů, které něco částečně změnily. Z čeho mám ale fakt radost – po Infiltraci o Adámkovi (osmiletý chlapec skončil po běžné operaci mandlí s vážným poškozením mozku, pozn. red.) se mezi lidmi vybralo šest milionů korun. To je ohromná pecka a jeho rodině to opravdu změnilo kvalitu života.

Změnily se i některé věci v oblasti léčitelství. Například v alternativní medicíně je povinnost vést dokumentaci. V tom humbuku se vždycky změní kousek. Ale když kauza pomine, víceméně se to vrátí do starých kolejí. Ale stejně je to důležité dělat. Nebo se o to pokoušet.

Když jste mluvila o špičce ledovce, takhle bych to nazvala i u množíren. Čekala jsem, jestli se dostanete do těch velkých, kde jsou zvířata v klecích. Vy jste natočili malou domácí množírnu. Nejspíš to jinak nešlo?

My do toho jdeme tak, že za půlrok až rok máme posbíranou hlubokou rešerši. Vlastně bychom z toho mohli udělat mnohahodinový seriál nudné analýzy celé problematiky. To si nemůžeme dovolit, protože by to bylo strašně nákladné a nezáživné.

A možná i nebezpečné?

Samozřejmě i nebezpečné. Naši poradkyni, právničku Zuzanu Rennerovou, která se tomu věnuje, už drželi s nožem pod krkem a otrávili jí psy.

To je nadsázka, nebo jí nůž u krku drželi reálně?

Reálně ji přepadli. Šla s tím i na policii. Kolem množíren je obrovská mafie. Čím déle to dělám, tím víc ztrácím další iluze o lidech. Naše poradkyně říkala, že už ani nemá chuť v tom pokračovat. Mě třeba šokovalo, že obchod se zvířaty je u nás třetí největší byznys po drogách a prostituci. Ale v tomhle byznyse hraje obrovskou roli soucit. Proto jsem to nazvala Obchod se soucitem.

V dokumentu ukazujete, že od chovatelky si lidé kočky kupují, protože vědí, v jak hrozné situaci tam žijí, a chtějí je zachránit.

Ano. Ty holky odtamtud mainské mývalí kočky kupují za ušetřené peníze jen proto, aby je zachránily. Když si koupíte nemocného pejska nebo kočku, normální člověk ho prostě nevrátí. Místo toho mu pomůže.

Je těžké neztrácet nadhled?

Je. Opravdu je.

Není to pak minus pro film?

Přemýšlela jsem o tom mockrát. Já ale nemůžu mít nadhled nad dítětem, které krvácí a v nemocnici mu nepomohou. To prostě nejde. Nemůžu mít nadhled, když

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější