Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nejlepší filmy Berlinale se zaobíraly historickými křivdami. Nezapadla ani Hollandová s Trojanem

Ivan Trojan v Šarlatánovi. Foto: Berlinale
Ivan Trojan v Šarlatánovi. Foto: Berlinale

Zlatého medvěda za svůj vítězný film Zlo neexistuje si íránský režisér převzít nemohl. Má totiž domácí vězení a odebraný pas. Na sedmdesátém Berlinale silně zaznívala politická témata, ale i ohlížení se do minulosti.

Poslední uvedený soutěžní film Berlinale – Zlo neexistuje (There Is No Evil) íránského režiséra Muhammada Rasúlofa – byl jedním z mála snímků v hlavních festivalových sekcích, jenž se odehrává v přítomnosti. A získal hlavní cenu. Film vznikl v německo-íránské koprodukci a na jeho vzniku se podílela česká produkční firma Europe Media Nest. Do koprodukce vstoupil také německý fond FFSH (Filmförderung Hamburg Schleswig-Hollstein), který směřuje k výrazným mezinárodním koprodukcím. Všechno to, co bublá pod povrchem íránské společnosti, sledování a likvidace ideologických nepřátel, tu ožívá v jasných, precizně natočených tónech: v této zemi se nepřátelé zabíjejí nebo prostě beze stopy mizí. Vojáci, kteří rozsudky smrti vykonávají, jsou odměňováni opušťáky. Politické kino, jaké íránský film dosud nenabídl.

Muhammad Rasúlof se světové premiéry filmu v Berlíně nemohl zúčastnit, protože má domácí vězení pro „ohrožování národní bezpečnosti a šíření propagandy namířené proti islámské vládě“. Pas mu byl odebrán už po uvedení filmu Neústupný (2017) na MFF v Cannes. Místo něj byla na pódiu jeho dcera Baran žijící v Německu. Snímek Neústupný nasvítil na příběhu malého člověka neuvěřitelné korupční sítě, onu „banalitu zla“, složenou z peněz, moci a náboženství. Novinka Zlo neexistuje je složena ze čtyř povídek propojených motivem poprav vězněných osob a postavami, které se v nějaké formě vzepřou rozkazům a podmínkám, které jim diktují zabíjet. Jelikož filmový projekt byl nahlášen jako čtyři krátké filmy a jméno režiséra na žádosti nefigurovalo, prošel sítem cenzury.

Zlo neexistuje. Foto: Berlinale

Film vznikal za riskantních okolností a všichni do natáčení šli s tím, že mohou být následně perzekvováni. „Revoluční gardy stále víc podporují kulturu, která se dá využít k ideologickým účelům, a mnoho umělců a režisérů si myslí, že nemají jinou šanci než se systému podřídit, když jim dává peníze,“ řekl režisér přes Skype. „Nezávislí režiséři podstupují velká rizika a hrozí jim represe. Režim netoleruje jiné názory nebo kritiku.“ Nicméně Rasúlof vidí jistou naději v protestech, které v Íránu v současné době přerůstají v demonstrace proti státem šířeným lžím a podlamují pozici dosud pevné vlády.

Návraty a potraty

Druhý výrazný film Nikdy zřídka občas vždy (Never Rarely Sometimes Always) americké nezávislé režisérky Elisy Hittmanové pojednává o chudé sedmnáctileté dívce, která se rozhodne pro potrat. Musí nejprve najít

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější