Deník N

V jaké kondici je česká demokracie? Dobré základy, řada problémů, na převrat nemají její odpůrci ani populisté dost sil

První svobodné volby po pádu totalitního režimu (červen 1990). Foto: ČTK
První svobodné volby po pádu totalitního režimu (červen 1990). Foto: ČTK

Analýza Jiřího Pehe: Touto dobou před třiceti lety byly přijaty dva zákony, které vydláždily cestu k vytvoření pluralitního politického systému. Nejprve Federální shromáždění schválilo 27. února 1990 zákon o volbách do Federálního shromáždění a 6. března 1990 pak Česká národní rada zákon o volbách do Parlamentu České republiky. Výročí nabízí příležitost zhodnotit stav české demokracie, k jejímuž budování oba zákony otevřely dveře. A podívat se, jak nás vidí ve světě.

Jakým směrem se nově vznikající politický systém vydá, předurčila jedna významná skutečnost: po několikatýdenní debatě zvítězil názor, že se volby do federálního i republikových parlamentů budou konat na základě systému poměrného zastoupení, modifikovaného po německém vzoru tak, že poslanecká křesla získaly pouze strany, které dosáhly nejméně pětiprocentní voličské podpory. Byl odmítnut systém většinový, který prosazoval kupříkladu prezident Václav Havel. Ten věřil, že takový model by skutečným osobnostem usnadnil vstup do politiky.

Porážka Havlova názoru se ukázala důležitá ve světle pozdějšího vývoje v postkomunistickém světě. Jednokolový většinový systém totiž obvykle vygeneruje dva politické subjekty, které se střídají u moci, což ve svém důsledku nakonec též vede k vládě jedné strany. Politické reprezentace v postkomunistických zemích, v nichž k vládě jedné strany nakonec došlo (v Polsku a na Slovensku z různých důvodů na bázi systému poměrného zastoupení a v Maďarsku na bázi kombinovaného systému poměrného a většinového zastoupení), využily tuto konstelaci k útoku na některé principy právního státu a liberální demokracie.

Navzdory opakovanému volání některých politických stran a politiků po zavedení jednokolového většinového systému pro volby do dolní komory Parlamentu se zatím nic nemění. V kombinaci s rozvrstvenější sociální strukturou, než jaké vidíme v ostatních visegrádských zemích (v nich panují mnohem ostřejší rozdíly mezi několika velkými městy a venkovem a také navázaly na specifické tradice nacionalismu i silnou roli katolické církve), u nás poměrný volební systém pomohl vytvořit politickou pluralitu, která zatím úspěšně zabránila nástupu vlády jedné strany.

Český stranický systém, tak jak se vytvořil po prvních svobodných volbách v roce 1990, tedy mnohem více než v Polsku, Maďarsku a na Slovensku

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější