Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Online nenávist narostla do obřích rozměrů. V Česku jsou jejím terčem novinářky i političky

Vztek nenávistného davu se může obrátit proti komukoliv, faktem ovšem je, že pokud patříte do určitých demografických skupin, pravděpodobnost, že se vám to stane, je vyšší. Foto: Hasan Almasi
Vztek nenávistného davu se může obrátit proti komukoliv, faktem ovšem je, že pokud patříte do určitých demografických skupin, pravděpodobnost, že se vám to stane, je vyšší. Foto: Hasan Almasi

Nenávist na sociálních sítích není nutný důsledek svobody slova – nenávist na internetu naopak svobodu vyjadřování narušuje. Prostředí sociálních sítí totiž nahrává šikaně těch, kteří říkají nepohodlné věci.

Lidé, kteří jsou tomuto problému vystaveni nejčastěji a v nejvyšší míře, což se týká třeba novinářů, potřebují ochranu. Co můžeme dělat, abychom šikanujícím a těm, kteří si je platí, nedovolili vytlačit z veřejného prostoru nekonvenční či kritické pohledy?

„Pro [vypořádání se s nenávistí na internetu] neexistují žádné prostředky. Smutně jsem si uvědomila, že jsem se stala expertkou na to, jak tuto nenávist snášet, protože se mi to za poslední roky stalo mnohokrát. Já o tom vlastně nikdy nemluvím, protože k tomu nechci přitahovat pozornost,“ řekla v říjnu 2019 během své přednášky americká filmová kritička a youtuberka Lindsay Ellisová, jejíž kanál odebírá přes osm set tisíc lidí.

Na její přednášce je nejvíc šokující, že téma újmy způsobené nenávistí na sociálních sítích někdo otevírá teprve v roce 2019. O samotné nenávisti se samozřejmě ví, většina lidí ji ovšem bere jako nutnou danost a jediná rada, kterou lidé dostávají, je tolik si to nebrat, případně sítě nesledovat.

To ovšem pro spoustu lidí není řešení – ať už jste novinářka, youtuber, politička, nebo člověk spravující profil své malé firmě, potřebujete ke svému zaměstnání kontakt s uživateli na sociálních sítích.

Bílá genocida

Na začátku velké vlny nenávisti stál hloupý vtip. Ellisová si udělala legraci z konspirační teorie, které se nejčastěji říká „bílá genocida“ – podle (nejen) amerických neonacistů se jedná o plánovanou snahu (nejčastěji ze strany Židů) nahradit skrze imigraci či vysokou porodnost bílé obyvatelstvo tím nebílým (ať už jsou to Mexičané, lidé z Afriky, nebo z Blízkého východu).

Ellisová, které někteří uživatelé Twitteru tuto teorii vnucovali, chtěla zdůraznit její absurdnost a napsala na Twitter, že to zní jako skvělý nápad a že se na to těší.

Dnes Ellisová – mimochodem běloška – říká, že to byl hloupý vtip, který už by nenapsala. Nikdo si ho také velmi dlouho nevšiml, ale její tweety začala po měsících i letech vytahovat na světlo americká krajní pravice.

Filmová kritička jim ležela v žaludku poukazováním na rasistické či sexistické prvky ve starých i nových filmech. Nepomohl jí ani fakt, že se na umění dívá komplexně a vymezuje se třeba i vůči snaze nešikovně vtlačit feminismus do filmů jen za účelem zisku.

Dnes již pětatřicetiletou Ellisovou vlna nenávisti postihla v době, kdy její kanál začaly odebírat statisíce lidí a ona sama dostávala čím dál víc pozvánek na konference.

Ellisová se pod tlakem zhroutila. Nejen proto, že jí

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější