Deník N

Nemůžete vinit Boha z toho, že nás blbě stvořil, říká katolický rebel Kordík

Farář Josef Kordík z Železnice na Jičínsku. Foto: Renata Kalenská, Deník N
Farář Josef Kordík z Železnice na Jičínsku. Foto: Renata Kalenská, Deník N

Vizionářka mu jednou řekla, že má nad sebou ochranu Boží. Radil se s ní i o tom, zda má podepsat Chartu 77. Řekla ano – a on podepsal. Farář Josef Kordík už třicet let slouží mše v Železnici na Jičínsku. Před listopadem 1989 mu sebrali státní souhlas, přesto dál působil jako kněz. V rozhovoru pro Deník N kritizuje kardinála Dominika Duku, hodnotí původ zla a vzpomíná na dobu, kdy se kolem něj hemžili agenti StB.

Jste věrný jednomu místu už třicet let. Jak se podle vás společnost změnila, pokud tedy vůbec?

Přišla blbá nálada. Ta očekávání byla veliká.

A tady na vesnici vnímáte posun?

Já do těch hospod moc nechodím. Nevím, jak to tam je. Vždycky jsem se staral o svoje, a když mi někdo říkal, že to bere blbý směr a politici by s tím měli něco dělat…

Pořád vás berou jako toho disidenta, co to má zařídit.

Ano. Pořád chtějí, aby to někdo zařídil za ně. Na to jsem odpovídal, že já už to mám odpracované. Teď musí nastoupit nová generace.

To mi připomíná bývalého poslance ODS Vlastimila Tlustého, kterého jsem se jednou ptala, proč vstoupil do KSČ. Odpověděl mi, že svoje členství v KSČ si už odpracoval v ODS.

Ti si to teď budou muset zas nějak odpracovat zpátky, protože vedení ODS značně uhnulo.

Mimochodem, je vám teď nějaká parlamentní strana sympatická?

Volič jsem. Můžu si vybírat. A pokud něco neprovedou lidovci, budu volit je. Kdyby jejich vedení provedlo nějakou volovinu, vybral bych si někoho jiného.

Když už jste zmínil lidovce, vadí vám, že je to takový pánský klub? A nejen KDU-ČSL.

Je to škoda. Kdo ženy vytlačuje z prostoru, šidí tím jen sám sebe. Ať už je to církev, nebo politické strany. Z vedení církve se mě nikdy nezeptali, co si myslím. Cokoli jsem řekl předním mužům církve za posledních čtyřicet let, vyslechli mě s konstatováním, že oni si to nemyslí. Kolega Jan Rybář řekl: Kde není ženská, tam straší.

Vy ale nejste členem KDU-ČSL.

Ne, nejsem. Ale za totality jsem byl chvilku lidovec.

To tedy není moc rebelie, být členem strany, která byla součástí Národní fronty.

Byla. Ale vstoupil jsem tam v roce 1968.

S jakým cílem?

Cítil jsem, že se něco začíná hýbat. Pak jsem ale pochopil, že se to hýbe jen k mrtvolnému klidu. V roce 1984 papež vydal rozhodnutí, že kněží se nesmí politicky angažovat, tak jsem toho využil, že nesmím být v žádné straně, a přestal jsem platit příspěvky. Teda on za mě příspěvky platil otec. Tak jsem mu řekl: Už neplať.

Všude slyším, jak velký rebel jste byl. A vy na mě s Národní frontou. 

Nemusím být pořád rebel. Nemusím. Když to jde bez rebelie, volím variantu bez rebelie.

Zvláštní. Do politické strany jste tehdy vstoupil, ale do Pacem in terris, kolaborantského sdružení katolických duchovních, jste vstoupit odmítl.

Tam to bylo naprosto jasné.

Protože to bylo prostředí plné agentů StB?

No jistě. Co bych tam dělal? Já jsem říkal: Klidně vstoupím do Pacem in terris, ale hned zase vystoupím, aby se vidělo, že se dá vystoupit.

Možná škoda, že jste to neudělal.

Vystupovali superhrdinové. A navíc se to zneužívalo ke krytí agentů. To mělo to velké renomé: „Ty jsi hrdina. Ty jsi vystoupil z Pacem in terris.“ A pak jsem ho našel na seznamu agentů.

Našel jste v Cibulkových seznamech nebo ve svém spisu někoho, kdo na vás donášel?

Musel jsem potom konstatovat, že kam jsem stoupnul, tam jsem šlápnul na agenta. Byla to ale realita, tak co bych se rozčiloval. Ale jednoho jsem rozeznal už za totality. Ještě žije. A můj spis byl skartován 8. 12. 1989. Jistě ne z lásky ke mně.

Řekl jste mu něco?

Ne. A dotáhl to po převratu na docenta morální teologie. To tak prostě je. Myslím si, že estébáci byli v působení na lidi géniové. Uměli

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější