Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Summit „neústupných“ skončil krachem. EU je dál v pohledu na budoucí rozpočet rozdělená

Předseda Evropské rady Charles Michel odešel z rozpočtového summitu EU s nepořízenou. Foto: ČTK/AP
Předseda Evropské rady Charles Michel odešel z rozpočtového summitu EU s nepořízenou. Foto: ČTK/AP

Dvoudenní mimořádná schůzka v Bruselu k unijnímu rozpočtu na roky 2021 až 2027 skončila bez jakéhokoli posunu. Střetli se na ní stoupenci úspornějšího finančního rámce se zastánci štědřejších dotací. Ustoupit zatím nechce nikdo. Na dohodu má sedmadvacítka čas do konce roku, jinak bude muset fungovat v rozpočtovém provizoriu.

„V současnosti panuje asi nejmenší ochota ke kompromisům v celé historii vyjednávání víceletého finančního rámce,“ popsal před časem Deníku N atmosféru při rozhovorech diplomat jedné unijní země. A podobně se vyjadřovali i jeho kolegové z dalších členských států. Výsledek rozpočtového summitu jejich slova beze zbytku potvrdil.

Sporných bodů bylo už před bruselskou schůzkou na stole víc než dost. Největší boj se vedl o celkový objem peněz na příští sedmiletku. Hlavními „troublemakery“ tentokrát nebyly země V4, ale F4.

Frugal four neboli šetrná čtyřka je blok Nizozemska, Rakouska, Dánska a Švédska, který trvá na tom, že výdaje budoucího víceletého rozpočtu nesmí překročit jedno procento hrubého národního důchodu Unie (HDN). Měly by tedy klesnout oproti původnímu návrhu Evropské komise, která doporučila jejich navýšení na 1,11 procenta výkonu unijní ekonomiky. Převedeno na peníze více než jeden bilion eur.

Nechuť těchto zemí k navyšování rozpočtu je logická. Jako čistí plátci – tedy ti, kdo do společné kasy více odvádějí, než z ní dostávají – by velkou část nárůstu museli zaplatit ze svého. Po odchodu Británie a zmenšení Unie ale F4 a s ní Německo jako vůbec největší přispěvatel nevidí důvod, proč by sedmadvacítka měla mít větší rozpočet. Notabene na jejich účet. „Bojujeme za zájmy daňových poplatníků,“ zdůrazňoval v Bruselu opakovaně rakouský kancléř Sebastian Kurz.

„Šetrná čtyřka“ tak odmítla jak kompromisní plán předsedy Evropské rady Charlese Michela, který před summitem snížil celkový objem navrhovaných výdajů rozpočtu na 1,074 procenta HDN, tak jejich další mírné seškrtání předložené během jednání. Pro F4 to je stále moc.

Neústupnost tohoto neformálního sdružení přiváděla některé účastníky summitu k nepříčetnosti. Lucemburský premiér Xavier Bettel, jehož miniaturní velkoknížectví patří navzdory svému bohatství mezi čisté příjemce, kolegům po skončení 30hodinového maratonu vyjednávání vzkázal, že „EU není žádným krámem, ale projektem, který nám umožňuje hospodářsky růst“. Český premiér Andrej Babiš si už během schůzky na Twitteru ulevil, že bude-li tato čtveřice dál trvat na svém, „můžeme jet rovnou domů“.

„Některé státy se držely svého magického čísla, místo aby zaujaly konstruktivnější postoj. Doufaly, že tak získají omeletu bez vajíček,“ kritizoval lpění F4 na spíše psychologické hranici jednoho procenta HDN portugalský premiér António Costa.

„Pro čisté plátce je důležité vybojovat si to jedno procento, protože víceletý rozpočet vnímají účetně. Jeho obsahu u nich doma stejně nikdo nerozumí,“ vysvětlil Deníku N pod podmínkou anonymity důvody neoblomného postoje těchto zemí diplomat zasvěcený do vyjednávání.

Na druhé straně barikády stály státy převážně z východu a jihu Unie sdružené do skupiny Přátel koheze. Jejich hlavním cílem je udržet na stejné úrovni příjmy z dotací na zvyšování životní úrovně v chudších regionech EU. Kvůli výpadku příjmů od Británie ve výši zhruba deseti miliard eur ročně a potřebě navýšit výdaje na klimatickou politiku, rozvoj digitalizace nebo bezpečnost totiž Komise „ořezala“ tuto tradiční kapitolu o desítky miliard eur.

Přátelé ambicióznější Evropy

Jen v případě Česka by to znamenalo, že by z kohezních fondů mohlo čerpat o čtvrtinu peněz méně než dosud, celkově zhruba 18 miliard eur. A to je pro českou vládu navzdory bohatnutí celé republiky a většiny našich regionů nepřijatelné. Stejně se k tomu staví i ostatní členové tohoto uskupení, které se během summitu takticky přejmenovalo na Přátele ambicióznější Evropy. Aby nebudilo dojem, že mu jde jenom o získávání peněz z unijní pokladny.

Michel se po sérii bilaterálních schůzek, které zabraly čtvrteční večer a skoro celý pátek, pokusil naklonit tuto 17člennou formaci návrhem na navýšení prostředků na kohezi o téměř pět miliard eur. Ovšem nepochodil.

„Zcela nedostatečné,“ komentoval to lakonicky španělský premiér Pedro Sánchez. Sdružení proto pověřilo lídry Itálie, Portugalska a Rumunska, aby po summitu vypracovali vlastní návrh unijního rozpočtu, který bude více odrážet představy těchto zemí „s nataženou rukou“.

Prostředky na vyšší výdaje by chtěly vzít mimo jiné zrušením rabatů z odvodů do společné kasy. Tyto úlevy čistým plátcům se přitom už teď staly dalším velkým svárem při hledání rozpočtového kompromisu.

Historicky první a největší rabat si v 80. letech minulého století vyjednala Velká Británie. Po jejím vzoru si slevu z plateb zajistily Německo, Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a Dánsko. Tyto státy trvají na zachování svých rabatů. Zbytek Unie je naopak po brexitu považuje za přežitek, který by měl zmizet.

Michel ve svém předsummitovém kompromisním návrhu rozpočtu proto přišel s plánem jejich postupného odstranění. S tím ale narazil u premiérů „hospodárné čtyřky“ a kancléřky Angely Merkelové, kteří se finančních úlev v řádech desítek až stovek milionů eur ročně nechtějí vzdát.

I tento spor tak přispěl ke krachu bruselské schůzky stejně jako neshody na tom, jakými vlastními zdroji by měl budoucí rozpočet disponovat a zda podmínit vyplácení dotací dodržováním právního státu.

Tuto podmínku prosadily do návrhu Evropská komise a čistí plátci jako bič na členy porušující tato základní pravidla. EU v současnosti vede řízení kvůli pošlapávání vlády práva s Polskem a Maďarskem, které zároveň patří k velkým příjemcům unijních peněz. Varšava je vůbec největší.

Současná sankce v podobě hrozby odebrání hlasovacích práv se ukazuje jako těžko prosaditelná, a tudíž neúčinná. V příštím rozpočtovém období by tak Unie měla mít možnost takovým zemím zastavit proplácení dotací, což by je postihlo mnohem citelněji.

Proti takovému nástroji se pochopitelně ostře staví především polská a maďarská vláda, kterých by se mohl bezprostředně dotknout. Požadují ho ale Němci nebo předáci F4, kteří v něm vidí záruku, že evropské – a z velké části jejich – peníze nebudou proudit do členských států, které omezují nezávislost justice, nevládních organizací či médií.

„Je to důležitá podmínka a Německo na ní trvá,“ zdůraznila v Bruselu Merkelová. Stejně jako její kolegové ze „spořivé čtyřky“ odmítla kompromisní pokus Michela otupit ji navrženou změnou způsobu schvalování, která by dávala hříšníkům větší šanci se postihu vyhnout. Nemůže být podle nich ani předmětem jakéhokoli výměnného obchodu za jinou část rozpočtu.

Zcela mimo hlavní tábory stál nezvykle francouzský prezident Emmanuel Macron, který se soustředil na prosazování požadavku na navýšení prostředků pro zemědělce. Také tato tradičně nejnaditější obálka v unijním rozpočtu doznala výrazného zeštíhlení o 80 miliard eur, což je pro Paříž nepřijatelné. Šéfa Elysejského paláce neobměkčilo ani mírné navýšení agrárních peněz, se kterým přišel Michel v průběhu summitu. „Byla to špatná dohoda pro společnou zemědělskou politiku,“ stál si na svém i Macron.

Půda připravená pro kompromisy

Neochota k ústupkům na všech stranách tak zapříčinila, že první pokus o dojednání nového víceletého finančního rámce EU na nejvyšší úrovni zcela zkrachoval. Další zatím není v plánu, v bruselských kuloárech se nicméně spekuluje o možnosti svolat ho na březen nebo duben.

„Bude to ale nutné lépe připravit. Tohle nebylo od Michela vůbec pořádně předjednané,“ postěžoval si mimo záznam jeden ze zúčastněných diplomatů. Vinu za neúspěch summitu tak podle něj nese i jeho předseda. Za způsob vedení jednání Michela veřejně kritizoval také slovenský premiér Peter Pellegrini.

Belgický předseda Evropské rady sice přichystal dvě úpravy návrhu rozpočtu, kterými se snažil vyjít vstříc každé straně, podporu ale nenašel u nikoho. Na druhý kompromis, předložený po zdlouhavých rozhovorech před koncem summitu, reagovali podle premiéra Babiše někteří lídři dokonce slovy, zda se jedná o vtip, nebo o provokaci. Za takové situace už nezbylo Michelovi než schůzku odpískat.

Nástupce Donalda Tuska si přesto nemyslí, že bylo chybou mimořádné jednání o rozpočtu svolat. „Jsem absolutně přesvědčený, že tato schůzka byla velice užitečná a nutná,“ prohlásil na závěrečné tiskové konferenci. „Jsem přesvědčený, že pokud budeme pokračovat v tomto dialogu, bude možné dosáhnout dohody.“

Za pravdu mu dává také jeho předchůdce v úřadu belgického premiéra i předsedy Evropské rady Herman Van Rompuy. Ten vedl poslední vyjednávání o víceletém rozpočtu EU v letech 2012–13. V podcastu serveru Politico Europe prohlásil, že neúspěch při prvním pokusu není katastrofou. Je ale podle něj potřeba dosáhnout nějakého pokroku a připravit si půdu pro kompromisy při druhém vyjednávání.

Van Rompuy ví, o čem mluví. I on musel svolat dva speciální summity, než se členské země před sedmi lety domluvily na právě dobíhajícím finančním rámci. Tentokrát se však zatím žádnou půdu pro kompromisy k dosažení jednomyslného souhlasu všech 27 premiérů a prezidentů přichystat zoufale nedaří.

A to musí budoucí rozpočet překonat ještě jednu překážku v podobě Evropského parlamentu. Europoslanci ho musí schválit, dali už ale jasně najevo, že tak učiní jedině po splnění svých podmínek. Tou hlavní jsou přitom mnohem vyšší výdaje, než o jaké se přou členské státy.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Evropská unie

Ekonomika, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější