Deník N

Kdyby šlo jen o plán B… Co demokratům chybí, je lídr L a nosná idea NI. A nejen u nás

Při vší úctě, skutečný lídr mezi nimi není ani jeden. Foto: ČTK
Při vší úctě, skutečný lídr mezi nimi není ani jeden. Foto: ČTK

Komentář Jaroslava Veise: Jaká vlastně je konzervativní politika posledních desetiletích? Podle sloupkaře The New York Times přišla o nosnou ideu, když opustila své mravní poselství a začal jí stačit program malého státu a omezení nárokových dávek. Inspirativní myšlenku nahradil technokratický návod k použití.

Bylo nedávné hlasování o důvěře vládní krizí, nebo ne? To záleží na úhlu pohledu. Každopádně to byla další porce politické bramboračky, která je na jídelním lístku české politiky snad nejčastěji nabízeným pokrmem.

Jeho Hradní Vysokoblahorodí ve své poslední barrandovské hodince sebechvály řeklo, že to byla pouhá fraška a poslanci ztratili drahých sedm hodin času, během nichž mohli přijímat zákony: stejně se přece vědělo, jak to dopadne. Jeho nejspolehlivější pátá kolona v české politice, čeští neokomunisté Vojtěcha Filipa, si to nejspíš myslí také, jenže málokomu stojí zato se jich ptát.

Jeho záložní armáda, čeští národovci Tomia Okamury, z hlasování pak frašku aktivně dělali: hlasovali proti vládě nikoli proto, že by jim vadil důvod, který hlasování vyvolal, totiž vývoj, vlastně nevývoj případu obviněného premiéra, nýbrž proto, že by v ní rádi vystřídali, třeba formou tichých společníků, hodně oslabenou sociální demokracii. Ta, ač součást vládní koalice, podobně komicky odešla ze sálu, čímž vládu (a svůj podíl na ní) zachránila; předtím však vydala prohlášení, že by nejraději předčasné volby – čili konec této vlády a nové rozdávání mocenských karet.

Další opoziční strany, neformálně též nazývané demokratický blok, fakticky strany zprava i zleva středové, těch sedm hodin za ztracený čas nepovažovaly. Alespoň jsme to zkusili, mohli si jejich poslanci říkat s Randy McMurphym z filmu Miloše Formana o přeletu nad kukaččím hnízdem. A McMurphy je v příběhu kladný hrdina, i když neměl žádný plán B.

Absence plánu B byla komentátory přejícími i nepřejícími vyzyvatelům Andreje Babiše (o nikoho jiného tu nešlo) nejvíc vyčítána, i když tak trochu neprávem. Tentokrát se tady přece nejednalo o plán B, šlo především o hlasité připomenutí hříchů Andreje Babiše a jeho politiky. Jediným plánem B, který se octl alespoň na okraji stolu, byla ona deklarovaná ochota sociální demokracie připojit se k případnému pokusu o rozpuštění sněmovny, najde-li se tedy dost poslanců, aby bylo dosaženo nutných 120 hlasů.

Riziko vlastního přežití, které by mnohým z nich reálně hrozilo, je však obrovské. Takovými McMurphyovými však čeští demokratičtí blokaři nejsou. Jediným reálným plánem B, který jsou dnes schopni vyprodukovat a realizovat

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější