Samopaly v Nilu a padlí agenti. Čeští zpravodajci pootevřeli dveře do dobrodružných dob
Co o svém vzniku prozradili čeští zpravodajci? Na začátku 90. let se zbavovali samopalů ve vodách Nilu, prověrkami prošli i estébáci, kteří dělali novým tajným službám potíže, a o tajné informace zprvu nikdo nestál. Zahraniční rozvědka a Bezpečnostní informační služba vydaly knihy o tom, jak začínaly.
Ve světě není až tak neobvyklé, když se s časovým odstupem objeví detaily o nějaké operaci zpravodajských služeb, případně o službách samotných. Po třiceti letech od listopadu 1989 nechávají nyní do své minulosti nahlédnout obě české civilní služby – rozvědka Úřad pro zahraniční styky a informace a kontrarozvědka BIS.
Publikace, které obě služby zveřejnily, je třeba brát s rezervou. Je v nich jen to, co si současné vedení rozvědky a kontrarozvědky přálo zveřejnit. Poodhalují ale, jak vznikal zpravodajský systém v nově obnoveném demokratickém státě. A popisují kritické okamžiky při formování služeb, které měly na začátku 90. let velké problémy.
Opuštění rezidentury v Káhiře
Na některých místech ale nabízejí i „živější“ vyprávění – a pobízejí k úvahám, co může být v nezveřejněných dokumentech. Číst lze například zmínku o opuštění rezidentury rozvědky v Káhiře. Na jaře 1990 totiž politici rozvědce zakázali agenturní práci v zahraničí a nařídili mimo jiné i likvidaci arzenálu, který z komunistických dob na rezidenturách byl.
Dochovaný služební záznam z 18. června 1990 líčí, jak zpravodajci „s využitím zajištění na třech bodech“ a po provedení kontroly proti sledování