Mrtví migranti v lesích na slovenských hranicích. Hrob dostane křesťan, muslim i buddhista
Těla mrtvých běženců tady místní nacházejí od přelomu století. V lesích v nejvýchodnějším cípu Slovenska jsou pohřbeni lidé, kteří ani nevěděli, jak se jmenuje země, ve které vydechli naposledy.
Stokilometrová hranice mezi Slovenskem a Ukrajinou probíhá zvlněnou zakarpatskou krajinou. Travnaté pásy střídají hluboké bučiny, všude voní houby. „Nedaleko potoka rostou hřiby,“ říká mladý muž chlapci, který vedle něj kráčí po pěšině. „Bude z nich výborná smaženice.“ Slastný výraz, který se muži rozlije po tváři při představě oblíbené pochoutky, se náhle promění. „Taky cítíš ten zápach?“
Tohle nebudou houby. Zdroj odéru se nachází o pár metrů dál. V potoce. Právě zde řeckokatolický kněz Ľuboslav Tóth z pohraniční vsi Koromľa a jeho ministrant nacházejí mrtvé lidské tělo ve značném stupni rozkladu. Když oznámí svůj nález ve vsi, místní jsou skeptičtí. Nebyl to divočák? Ptají se. „Divočák nenosí triko,“ opáčí Tóth.
Jeho děsivý objev není v těchto končinách prvním ani posledním. Od roku 2001 až do dnešních dnů v tomhle koutě pohraničí nalezli houbaři i strážci hranice přes dvě desítky mrtvol.
O překonání hranice, která je od roku 2004 hranicí EU a od konce roku 2007 i součástí přísně střeženého schengenského hraničního pásma, se pokoušejí lidé nejen z Ukrajiny a dalších zemí bývalého SSSR, ale i odjinud z Asie.
Vloni slovenská pohraniční policie zadržela