Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nejsme Zemanovy pečovatelky. Při cestách do krajů řešíme i to, jestli tam mají prezidenta rádi, říká šéf hradních bodyguardů

Ilustrace: Petr Polák
Ilustrace: Petr Polák

Martin Baláž vyšetřoval vraždy ve Zlíně nebo jako šéf týmu Tempus objasňoval staré případy z 90. let. Od loňska ale velí policistům, kteří chrání prezidenta Miloše Zemana i jeho předchůdce Václava Klause. V nezvykle otevřeném rozhovoru pro Deník N popisuje, jaká specifika má ochrana prezidenta s pohybovými problémy. Vzpomíná také na to, jak jeho tým vyřešil takzvanou metanolovou kauzu, která si vyžádala desítky lidských životů.

Útvar na ochranu prezidenta vedete skoro rok. Jak jste se na tuto pozici dostal? Začínal jste ve Zlíně, pak jste vedl tým Tempus, který řeší staré případy.

S panem prezidentem jsem se seznámil při jeho návštěvě v kraji. Byl jsem vedoucím kriminální policie ve Zlíně a dvakrát jsem se účastnil jeho setkání s významnými osobnostmi kraje. Ptal se na kauzu metanol, kterou jsme vyřešili, i na moji práci policejního vyjednavače. Přes policejního prezidenta pak přišlo oslovení a nabídka na tuto pozici.

S některými lidmi kolem prezidenta se ale znáte už z dřívějška, pokud se nepletu. Byl jste na svatbě hradního protokoláře Vladimíra Kruliše.

Čekal jsem, že se mě na to zeptáte. Můžete a nemusíte mi to věřit – s panem Krulišem jsme se poznali při prezidentových návštěvách kraje a pak jsme zjistili, že bydlíme asi 400 metrů od sebe. Ale prakticky nás seznámil pan prezident.

V týmu Tempus jste vedl vyšetřování neobjasněných vražd z 90. let. Útvar pro ochranu prezidenta republiky má ale úplně jiné poslání. Jak byste svou novou práci popsal?

Jsem vlastně manažer – musím zařídit, aby chránění lidé byli v bezpečí, aby o ně bylo postaráno. Mám na starosti všechny prezidenty.

Není vaší prací také zachovat image prezidenta? 

Jde hlavně o prezidentovu bezpečnost.

Jak moc se vaše nynější práce liší od té předchozí? Jak si na to zvykáte? 

Od staršího kolegy jsem převzal jedno heslo: Každý policista se deset let učí, deset let pracuje a deset let předává zkušenosti. Jsem v pozici, kdy musím rozhodovat. Musím své lidi naladit na stejnou notu, aby se taky uměli rozhodnout a věděli, co dělat. Priorita pro mě i pro útvar je ochrana chráněných osob.

Máte nyní méně stresu? Jak změnu přijala třeba vaše rodina?

Blíž se k tomu nemohu vyjadřovat, bezpečí rodiny je pro mě priorita. Vyšetřoval jsem závažné zločiny s mnoha podezřelými, a přestože jsem nyní na jiné pozici, nebezpečí nepominulo. Jednou si člověk dovolil sáhnout mezi některé lidi a změnou místa nebezpečí nezmizelo. Lidé, které jsem stíhal, o tom vědí.

Váš předchůdce Zdeněk Šiman loni odešel poté, co se v útvaru začala vyšetřovat údajná šikana. Už Generální inspekce bezpečnostních sborů případ uzavřela?

Omlouvám se, je to v režii GIBS, já o tom informovaný nejsem. Nemůžu hodnotit, co se tady dělo před mým příchodem. Nebyl jsem tu a neznám všechny okolnosti. Útvar na ochranu prezidenta považuji za personálně i lidsky stabilizovaný a to je důležité.

Všiml jsem si, že se celý tým kolem prezidenta Zemana vyměnil. Poznával jsem obličeje jeho bodyguardů, teď jsou tam noví lidé. Proč ti původní odešli?

Když jsem přišel, odešlo celkem dost lidí. Řekl jsem, že neudělám nic, co by mohlo tento útvar ohrozit. Nepřišel jsem a nezačal jsem vyhazovat lidi. Ti, kteří odešli, to udělali dobrovolně.

Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Tlačil jste na ně, aby odešli? 

Ne. Snažím se, aby lidská stránka převládala nad profesní. Člověk musí být lidský a pak profík. Můj náměstek i moji lidé vždy vědí, co dělám, protože vše řešíme otevřeně na poradách. Na nikoho jsem netlačil, aby odešel.

Nechci, aby měli prezidenta rádi

Není problém, že se kolem prezidenta stále střídají ochránci? Spolupráce musí být jednodušší, když se znají.

Vše dělám se souhlasem pana prezidenta a jeho spolupracovníků. Nechci, aby ochránci měli pana prezidenta rádi, ale

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější