Pasti internetu nemívají tvář staršího cizího pána, říká psycholog o filmu V síti. Strašení dělá zlou službu
Každé páté dítě se naživo setká s někým „cizím“ z internetu. Děsí vás to? „V drtivé většině jde o obyčejné mezilidské setkávání, s vrstevníky. Rizika tu jsou, ale vadí mi strašení a démonizování internetu coby nástroje predátorů,“ říká profesor psychologie David Šmahel z Masarykovy univerzity. A dokládá svá – v mnoha ohledech uklidňující – slova daty.
Každé páté dítě ve věku 9 až 16 let se offline setkalo s někým „cizím“, koho předtím poznalo na internetu. Vyplývá to z české části výzkumu EU Kids Online Report. Většině českých rodičů naskočí při té představě husí kůže. Vám ne?
Ne. Většina rodičů v sobě totiž rozehraje představy, které navíc posilují stále opakované stereotypy.
A co tedy za tím sdělením vidíte vy jako rodič, ale hlavně jako psycholog a vědec, který se mj. zabývá výzkumem chování dětí v kyberprostoru?
Obyčejné mezilidské setkávání. Děti se setkávají s cizími lidmi v kroužcích, při běžných zájmových aktivitách i na ulici. Nad tím se nikdo nepozastavuje. Když si dítě udělá kamarády třeba při online hře, proč by se nemělo s kamarády nikdy setkat?
Samozřejmě je třeba se držet jistých bezpečnostních pravidel. Víme, že se může stát a výjimečně se i stane něco závažného, nechci to téma nijak zlehčovat. Proto je potřeba mluvit o prevenci a o tom, že setkávání by mělo probíhat za určitých podmínek. Ale z našich analýz například vyplývá, že jen malý podíl těch „neznámých“, se kterými se děti sešly, byli dospělí lidé.
A jsou tam velké rozdíly ve věku dětí. S někým neznámým z internetu se tváří v tvář sešlo 42 procent českých dospívajících mezi 15. a 16. rokem. Naopak jen sedm procent těch nejmladších, tedy ve věku 9 až 11.
Benefity ze setkávání vítězí
Sedm devíti- až jedenáctiletých dětí ze sta? To není tak málo, když si za tím představíme konkrétní děti, nezdá se vám?
Ale jak jsem už řekl, vidím to jako běžné setkávání s kamarádem či kamarádkou. Proč by se dítě mezi 9 až 11 rokem nemělo potkat s kamarádem z internetu, se kterým má společné zájmy? Samozřejmě za přítomnosti rodiče. A mladší děti nám v předchozím kvalitativním výzkumu popisovaly, že tak se to většinou děje.
Pokud u takového setkání s nejmladšími dětmi rodič není, jedná se samozřejmě o rizikové chování. Ale pojďme se podívat dále na data. Dvacet procent oslovených dětí ve věku 9 až 16 let sice uvedlo, že se s někým cizím setkaly, ale 77 procent z nich popisuje své pocity po takovém setkání pozitivně, uvádějí, že se cítily „šťastné“.
Z celoevropského výzkumu EU Kids Online – tohle je ve všech zemích podobné – vyplývá, že benefity a dobré pocity z těchto setkání výrazně vítězí nad těmi negativními.
Když jsem tenhle závěr citovala jedné kolegyni, otřásla se a řekla, že to jí teda nedodalo klidu, že by se její dítě po setkání s někým cizím mělo cítit „šťastné.“ To zase narážíme na úhel pohledu, že?
Patrně si taky automaticky představila někoho, kdo chtěl jejímu dítěti ublížit. Tyto představy v nás vyvolávají do značné míry média, která reportují typicky o „online predátorech“ a negativních jevech. Koho zajímá, že se dítě spokojeně setkalo s někým z internetu a navázali třeba dlouhodobé přátelství?
Rizika nemůžeme bagatelizovat, ale v naprosté většině jde o setkání
