Deník N

Pasti internetu nemívají tvář staršího cizího pána, říká psycholog o filmu V síti. Strašení dělá zlou službu

"Rizika existují. A jediným řešením je prevence. Ale vadí mi strašení a démonizování internetu, coby nástroje predátorů." Profesor David Šmahel. Foto: Masarykova univerzita, Brno
„Rizika existují. A jediným řešením je prevence. Ale vadí mi strašení a démonizování internetu, coby nástroje predátorů.“ Profesor David Šmahel. Foto: Masarykova univerzita, Brno

Každé páté dítě se naživo setká s někým „cizím“ z internetu. Děsí vás to? „V drtivé většině jde o obyčejné mezilidské setkávání, s vrstevníky. Rizika tu jsou, ale vadí mi strašení a démonizování internetu coby nástroje predátorů,“ říká profesor psychologie David Šmahel z Masarykovy univerzity. A dokládá svá – v mnoha ohledech uklidňující – slova daty.

Každé páté dítě ve věku 9 až 16 let se offline setkalo s někým „cizím“, koho předtím poznalo na internetu. Vyplývá to z české části výzkumu EU Kids Online Report. Většině českých rodičů naskočí při té představě husí kůže. Vám ne?

Ne. Většina rodičů v sobě totiž rozehraje představy, které navíc posilují stále opakované stereotypy.

A co tedy za tím sdělením vidíte vy jako rodič, ale hlavně jako psycholog a vědec, který se mj. zabývá výzkumem chování dětí v kyberprostoru?

Obyčejné mezilidské setkávání. Děti se setkávají s cizími lidmi v kroužcích, při běžných zájmových aktivitách i na ulici. Nad tím se nikdo nepozastavuje. Když si dítě udělá kamarády třeba při online hře, proč by se nemělo s kamarády nikdy setkat?

Samozřejmě je třeba se držet jistých bezpečnostních pravidel. Víme, že se může stát a výjimečně se i stane něco závažného, nechci to téma nijak zlehčovat. Proto je potřeba mluvit o prevenci a o tom, že setkávání by mělo probíhat za určitých podmínek. Ale z našich analýz například vyplývá, že jen malý podíl těch „neznámých“, se kterými se děti sešly, byli dospělí lidé.

A jsou tam velké rozdíly ve věku dětí. S někým neznámým z internetu se tváří v tvář sešlo 42 procent českých dospívajících mezi 15. a 16. rokem. Naopak jen sedm procent těch nejmladších, tedy ve věku 9 až 11.

Benefity ze setkávání vítězí

Sedm devíti- až jedenáctiletých dětí ze sta? To není tak málo, když si za tím představíme konkrétní děti, nezdá se vám?

Ale jak jsem už řekl, vidím to jako běžné setkávání s kamarádem či kamarádkou. Proč by se dítě mezi 9 až 11 rokem nemělo potkat s kamarádem z internetu, se kterým má společné zájmy? Samozřejmě za přítomnosti rodiče. A mladší děti nám v předchozím kvalitativním výzkumu popisovaly, že tak se to většinou děje.

Pokud u takového setkání s nejmladšími dětmi rodič není, jedná se samozřejmě o rizikové chování. Ale pojďme se podívat dále na data. Dvacet procent oslovených dětí ve věku 9 až 16 let sice uvedlo, že se s někým cizím setkaly, ale 77 procent z nich popisuje své pocity po takovém setkání pozitivně, uvádějí, že se cítily „šťastné“.

Z celoevropského výzkumu EU Kids Online – tohle je ve všech zemích podobné – vyplývá, že benefity a dobré pocity z těchto setkání výrazně vítězí nad těmi negativními.

Když jsem tenhle závěr citovala jedné kolegyni, otřásla se a řekla, že to jí teda nedodalo klidu, že by se její dítě po setkání s někým cizím mělo cítit „šťastné.“ To zase narážíme na úhel pohledu, že?

Patrně si taky automaticky představila někoho, kdo chtěl jejímu dítěti ublížit. Tyto představy v nás vyvolávají do značné míry média, která reportují typicky o „online predátorech“ a negativních jevech. Koho zajímá, že se dítě spokojeně setkalo s někým z internetu a navázali třeba dlouhodobé přátelství?

Rizika nemůžeme bagatelizovat, ale v naprosté většině jde o setkání

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V síti

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější