Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Monopol na prodej koření i první burza. Cesta Nizozemců z pobřeží Atlantiku do celého světa

Nizozemci začali stavět nový typ lodí – flauty –, který jim umožnil plout rychleji a vézt větší objemy zboží, než do té doby umožňovaly portugalské a španělské karaky. Repro: University of toronto
Nizozemci začali stavět nový typ lodí – flauty –, který jim umožnil plout rychleji a vézt větší objemy zboží, než do té doby umožňovaly portugalské a španělské karaky. Repro: University of toronto

Radikální proměna mentální mapy byla jednou z mimořádně důležitých změn, které přinesl věk námořních objevů. Od antiky totiž Evropané chápali jako střed světa Středomoří – s důrazem na pozici a polohu Jeruzaléma a Říma. Způsob, jak Evropané vnímali okolí, nejprve změnili Osmané, když roku 1453 dobyli Konstantinopol a pak v 16. století postupně Egypt a dnešní Alžírsko. Stali se z nich sousedé Evropy na východě i na jihu.

Až do objevení Ameriky a úspěšného obeplutí mysu Dobré naděje se proto tehdejší Evropané (kteří se ve vztahu k sousedům na jihu i východě označovali spíš za křesťany) právem cítili být od zbytku světa izolovaní muslimskými sousedy.

Výpravy Kryštofa Kolumba a Vasca da Gamy tento pocit změnily a Evropa se postupně začala posunovat do pozice, ve které ji vnímáme dodnes – do pomyslného „středu“ světa.

Text je součástí seriálu, který se zabývá fenoménem světového oceánu jako komunikační zóny, prostoru mocenského soupeření a zásobárny přírodních i dalších zdrojů.

Připomeňme, že Země na svém povrchu žádný střed nemá, ale na dvourozměrných mapách, které běžně používáme, se jako privilegovaná pozice jeví ta, která se nachází „uprostřed a nahoře“. Tedy přesně to místo, kde Evropu díky umístění nultého poledníku vnímáme. Evropa leží „nad“ Afrikou, na západ od ní se rozkládá Amerika, na východ Asie…

Než zbytku světa, zejména Arabům, Indům a Číňanům dojde, že k tomuto posunu Evropy do středu světa dochází, nastanou nejprve mocenské změny v Evropě samotné. Nejlépe se tento přesun dá ukázat na příkladu Republiky sedmi spojených nizozemských provincií, z nichž později vznikne dnešní Nizozemské království.

Rozkvět na pobřeží Atlantiku

Již jsme konstatovali, že od antiky bylo za střed světa považováno Středomoří, kde se po pádu západořímské Říše postupně jako silní a bohatí aktéři tehdejšího systému mezinárodních vztahů objevily italské městské státy, zejména Benátky.

Městské státy představovaly důležité a mocné hráče minimálně do přelomu 17. a 18. století; v Evropě 16. století se bylo možné setkat minimálně se třemi „skupinami“ městských států, které sloužily jako „servisní“ střediska námořního obchodu a náležitě z něj profitovaly.

Vedle těch v Itálii, kde dominovaly Benátky, Janov, Milán a Florencie, to byla města sloučená do Hansy na Baltu, s dominancí Lübecku, Brém a Hamburku, a také města ležící v historickém Nizozemsku (tedy i v dnešní Belgii) na pobřeží Atlantiku.

Richard Mackenney v knize Evropa šestnáctého století píše, že Balt a Středomoří, které byly již od středověku propojeny sítí pozemních komunikací, se díky zámořským objevům, v jejichž důsledku se lukrativní komodity do Evropy začaly dopravovat přes Atlantik, poprvé významně propojily po moři. Takové spojení bylo většinou rychlejší, ale zejména umožňovalo mezi velkými obchodními centry přepravovat větší objemy nákladů.

Janované, velcí konkurenti Benátčanů, sice první loď ze Středomoří do Flander (dnešní Belgie) vypravili již koncem 13. století, ale teprve zámořské objevy způsobí, že se atlantické pobřeží Evropy stane plnohodnotným obchodním centrem. Zanedlouho nechá Balt i Středomoří daleko za sebou.

Baltský obchod, jak vysvětluje Mackenney, se na východě soustřeďoval v Gdaňsku a s Atlantikem byl propojen prostřednictvím Amsterdamu. Středomoří, kde dále rozkvétaly Benátky, bylo s Atlantikem spojeno prostřednictvím podnikání Janovanů v Seville (svými znalostmi obchodu a účetnictví mimo jiné pomohli vyplnit mezeru, která vznikla vyhnáním Židů ze Španělska roku 1492).

V letech 1557–1585 plulo Dánskými úžinami z Gdaňsku kolem tisíce lodí ročně, což představuje zhruba polovinu zaznamenaných plaveb v těchto průlivech. Nejdůležitějším zbožím na jejich palubách bylo obilí, které se do města dostávalo ze statků z celého Polska, Pruska a Pomoří. Obchodování s obilím bylo věcí holandských kupců, kteří fungovali jako spojnice mezi statkářským východem a obchodnickým západem.

Světový monopol na koření

Odlišná úroveň urbanizace nasměrovala západ a východ Evropy postupně na různé cesty sociálního rozvoje. Žito a 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější