Deník N

V Rusku se stala obětí štvanice. Ze sovětského gulagu vybudovala muzeum stalinského teroru

Lágr Perm 36 byl poslední pracovně-výchovný tábor pro politické vězně v Sovětském svazu. Dnes je to muzeum. Ukradené muzeum. Foto: Marta Nováková
Lágr Perm 36 byl poslední pracovně-výchovný tábor pro politické vězně v Sovětském svazu. Dnes je to muzeum. Ukradené muzeum. Foto: Marta Nováková

Celý život učila sovětský dějepis. Pak objevila kousek od domu koncentrák. Poslední, v němž občané Sovětského svazu seděli třeba i za to, že nesouhlasili s okupací Československa v roce 1968. „Tehdy jsem zjistila, že jako historička jsem nula,“ říká Taťána Kursinová z ruské Permi. Obyčejná Ruska, které stát ukradl její lágr plný špatného svědomí.

„Byla tam strašná zima, na samotce, kam nás dávali. Tam nás krmili podle zvláštní normy 9B – teplé jídlo jen obden a ještě menší porce. Ten den, kdy jsi bez teplého jídla, dostaneš jen horkou vodu, chleba a sedm gramů soli. Organismus je vlastně v takových podmínkách donucen stravovat se sám sebou. Nejdřív spořádá vlastní tuky – ty ale dost brzy dojdou. Pak udržuje základní životní funkce díky proteinům a z pusy je vám cítit aceton. Postupně strávíte vlastní svalstvo…“

Sovětský disident, biofyzik, ruský obránce lidských práv Sergej Adamovič Kovaljov byl odsouzen za „antisovětskou agitaci a propagandu“ v prosinci roku 1974. Strávil sedm let za ostnatým drátem a tři roky ve vyhnanství. Většinu času „byl napravován“ ve „slavném“ lágru Perm 36.

Kovaljovovi, nositeli Řádu Tomáše Garrigua Masaryka, Sacharovovy ceny za svobodu myšlení, Ceny Homo Homini a dalších vyznamenání, bude letos 2. března 90 let. Dožil se doby, kdy už se v Rusku zase nesmí beztrestně veřejně kritizovat mocné a o politických vězních v gulazích se vyplatí mlčet.

Nápravně-výchovná kolonie Perm 36, ojedinělá v době, kdy tam vozili „politické“ z celého SSSR, i nyní, kdy je jedinou připomínkou stalinských represí svého druhu na světě, se zase stala nástrojem propagandy státu.

Taťána a Sergej Adamovič

Narodila se tam, kde začíná Evropa a končí Asie. Nebo naopak. V sovětském milionovém městě Permi. V uzavřené lokalitě, kde byla od dob cara Petra Velikého soustředěna výroba zbraní i munice. Taťána Kursinová vyrostla a vystudovala v Sovětském svazu, v té nejobyčejnější sovětské rodině, v panelákovém bytě v 17. patře. Maminka – učitelka ruštiny a literatury, tatínek – sovětský inženýr.

Sergej Kovaljov se narodil na Ukrajině. V obyčejné sovětské rodině železničáře. Vystudoval biologii, zabýval se buněčnými membránami – a zabýval by se jimi nejspíš dodnes, kdyby se v 50. letech nepustil do boje za vědeckou pravdu.

A ti dva by se nejspíš nikdy nepotkali, kdyby neexistoval lágr Perm 36.

Táňa vyrůstala v rodině, kde se o politice raději příliš nemluvilo. Věděla, že tatínek byl ve válce a že ho Němci zajali.

Místo domů ale putoval automaticky do filtračního tábora na Ural, do Permské oblasti. Tady byli bývalí váleční zajatci tříděni. Zjišťovalo se, kdo sympatizoval s Vlasovem, kdo spolupracoval s Němci, kdo kolaboroval, kdo donášel vedení tábora… Metody vedoucí k doznání byly tvrdé.

Tánin otec prověrkami prošel. Byl přidělen jako výborný specialista na stavby vládních budov, strategické objekty, dokonce ho poslali do Moskvy, aby postavil nové sídlo stranického listu Pravda. Byl na to pyšný a Táňa také.

„Máma se na narodila v uralské vesnici. Z máminy strany jsem z rodiny vesnické inteligence,“ usmívá se Táňa. Ví, že i její původ je symbolický – představuje dlouhý, hluboký a dodnes trvající rozkol ruské společnosti. Tu někteří dělí na oběti a vrahy, jiní na vyvolené a 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rusko

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější