Deník N

Před 75 lety padaly na Prahu bomby. Omylu spojenců propagandisticky využili nacisté, mýty kolem něj ale žijí dodnes

Letecká puma zničila rohový dům u Dienzenhoferova, nyní Jiráskova mostu. Na jeho místě o padesát let později vyrostl Tančící dům architektů Vlada Miluniče a Franka O. Gehryho. Foto: ČTK
Letecká puma zničila rohový dům u Dienzenhoferova, nyní Jiráskova mostu. Na jeho místě o padesát let později vyrostl Tančící dům architektů Vlada Miluniče a Franka O. Gehryho. Foto: ČTK

Proč Američané v únoru 1945 bombardovali českou metropoli, když do té doby údajně figurovala na tajném seznamu chráněných cílů? Šlo o strategický záměr, který již počítal s poválečným rozdělením Evropy? Či se Praha nakonec přeci jen dostala mezi náhradní cíle při náletech na Drážďany? Filip Vojtášek, badatel v oblasti letecké historie a spoluautor knihy o náletech na hlavní město během druhé světové války, shrnuje to podstatné, co o tragické Popeleční středě toho roku z výpovědí svědků i amerických pramenů víme a co můžeme vyloučit.

Na rozdíl od jiných českých a moravských měst zůstávala Praha – s výjimkou stále záhadou obestřeného shozu několika bomb 15. listopadu 1944 na holešovickou elektrárnu – až do února 1945 ničivým následkům letecké války, která zuřila nad Německem a jím okupovanou Evropou, ušetřena.

Lidé si zvykli na to, že bombardovací svazy neškodně „pluly“ oblohou vysoko nad jejich hlavami, a tak je zvuk poplachových sirén oznamující letecký poplach nechával chladnými. Současně byli ukolébáni rozšířenou představou o tom, že snad Praha figuruje na tajném seznamu zakázaných cílů pro spojenecké letectvo. Dodejme představou falešnou, která z naší kolektivní paměti zcela nezmizela ani po pětasedmdesáti letech, přestože má naprosto iracionální základ.

Kruté vystřízlivění jim přinesl nečekaný nálet trvající pouhé dvě až tři minuty krátce po poledni na Popeleční středu 14. února 1945, který byl příslovečným bleskem z čistého nebe.

Toho dne měla denní ofenziva americké 8. letecké armády proti Německu pokračovat v neztenčené míře – vzdor nepříznivému počasí, které vládlo nad velkou částí západní i střední Evropy. Ze základen ve Velké Británii vzlétlo celkem 1377 bombardérů, rozdělených do čtyř formací. Nejpočetnější z nich, do níž bylo zařazeno 461 strojů typu B-17 (známých pod přezdívkou Létající pevnost) z 1. letecké divize, doprovázených více než třemi stovkami stíhaček, měla za úkol zaútočit na Drážďany, konkrétně na zdejší seřaďovací nádraží (Dresden-Friedrichstadt), které se nachází blízko centra. Na saskou metropoli během předchozí noci nebývalou silou udeřili Britové..

B-17 „Létající Pevnost“. Ze stejného typu těžkého bombardéru (jednoho ze dvou, které Američané používali v Evropě) se na Prahu 14. února 1945 sypaly bomby. Foto: Wikipedia

Zpočátku vše probíhalo podle plánu. Těžké čtyřmotorové letouny vystoupaly postupně do příslušné výšky, utvořily předpisovou bojovou sestavu a nabraly určený kurz nad kontinent. Situace se dramaticky změnila, jakmile za sebou svaz, respektive tři bombardovací skupiny (91., 381. a 398.) z 1. bombardovacího křídla, nechal nizozemské pobřeží.

Kvůli extrémnímu větru podplukovník Lewis P. Ensign, nedávno ustavený velitel 398. bombardovací skupiny, který současně vedl 1. bombardovací křídlo při této misi, rozhodl zhruba nad Zuiderským jezerem o odchýlení z původní trasy směrem na jih až jihovýchod.

Bombardovací svaz přišel o „oči“

V okolí Münsteru Američany „přivítala“ intenzivní palba protiletadlového dělostřelectva (flaku), který poškodil vedoucí letoun 91. bombardovací skupiny. Přitom utrpěl zranění radiooperátor a z provozu byl vyřazen radar.

Přibližně ve stejnou dobu přestal fungovat

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Historie

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější