Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Kornová křísí sociální román – předkládá fascinující obraz Německa v době nástupu fašismu

Výřez z obálky českého vydání. Repro: Prostor
Výřez z obálky českého vydání. Repro: Prostor

Seriál Babylon Berlín přilákal pozornost k německé společnosti mezi světovými válkami. Románová freska Carmen Kornové je vítaným příspěvkem a velmi plastickým vylíčením tehdejší doby.

Dcery nové doby – takto optimisticky se jmenuje první díl trilogie německé prozaičky Carmen Kornové, který nedávno v čtivém překladu Zlaty Kufnerové vydal Prostor. Nakladatel na záložce zmiňuje, že autorce se dostalo označení „německá Ferrante“. Toto srovnání s jednou z nejúspěšnějších světových autorek se skutečně nabízí, neboť Kornová má s tajemnou italskou prozaičkou mnoho společného, především návrat k sociálnímu románu a s tím spojenou jistou dějovou úspornost. Zároveň jsou obě velmi dobrými vypravěčkami, díky čemuž jejich rozsáhlé ságy nenudí. A obě píšou vlastně jistou obdobu dívčího románu: Ferrante dokáže strhujícím způsobem vyprávět životní příběh dvou kamarádek od dětství a na jeho půdorysu vykreslit detailní a přesvědčivý obrázek poválečné Neapole, v němž se zrcadlí i dobový politický vývoj.

Kornová čtenáři nabídne hrdinky hned čtyři, což má své výhody i nevýhody. Plusem je, že čtyři postavy z různých společenských vrstev umožňují širší rozpětí, což je při zaměření románu vítané. Skrze protagonistky příběhu tak dokáže zachytit proměny Německa mezi dvěma světovými válkami v neobyčejně širokém spektru, a to jak ekonomickém, tak politickém. Možným minusem je naopak to, že větší počet hrdinek, jimž je věnována rovnoměrná vypravěčská pozornost, neumožňuje čtenáři silnou identifikaci ani s jednou z nich, navíc fragmentarizace vyprávění, nutná kvůli tomu, aby se vypravěčka mohla věnovat svým hrdinkám rovnoměrně, trochu rozptyluje soustředění a pozornost. To je nicméně daň, již čtenář za skutečně působivý obraz meziválečného Německa rád zaplatí.

S Henny Godhusenovou se setkáváme krátce po první světové válce. Je jí devatenáct, právě prožila hrůzy a utrpení války, a tak se rozhoduje, že naopak bude novému životu pomáhat na svět, a stává se porodní asistentkou. Záhy se setkáváme i s její kamarádkou z dětství Käthe, kterou její rebelantská povaha vede do komunistické strany. Zcela z jiného okraje společenského spektra pochází Ida – její otec je podnikatel, jenž však zažívá obchodní neúspěch, a proto nutí svou dceru do sňatku z rozumu se zámožným bankéřem (Ida je přitom silně zamilovaná do čínského obchodníčka). Čtveřici doplňuje mladá učitelka Lina.

Ženy bez mužů

Jakkoli jsou čtyři protagonistky rozdílné svým zázemím, vzděláním i životními cíli, jedno mají společné. Když vypravěčka popisuje události roku 1943 a odjezd rekrutů do války, jež bude zanedlouho prohraná, říká: „Ženy musely posadit syny, bratry, otce do vlaků, dát jim natvrdo vařená vejce, chleby s máslem a ředkvičkami, cestovní proviant, aby odjeli na frontu. A doufat, že se vrátí. Zdraví, alespoň na těle, když už ne na duši. Všichni byli podvedenou generací, která musela prožít dvě světové války. Která chtěla po té první všechno zlepšit, a přesto ztroskotala, druhé válce nezabránila.“

Tato deziluze, bezvýchodnost, je určujícím napětím celé knihy – začíná zotavováním z hrůz první války a končí utrpením války druhé. O nějakém štěstí a blahobytu v mezidobí se nedá hovořit ani náhodou, a to proto, že počátek nacistického teroru začíná v Německu o několik let dříve než v okolní, později okupované Evropě. Kornové se utrpení a bídu daří zachycovat působivou a přesvědčivou zkratkou – například

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější