Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Kam zmizel můj syn?!“ Policejní šikana, mizející lidé. Špatné zprávy z Wu-chanu a několik dobrých

„Smrti se nebojím, tak proč bych se měl bát tebe, Komunistická strano Číny?“ Právník a občanský novinář Čchen Čchiou-š‘ zmizel ve Wu-chanu, kde sbíral svědectví o epidemii koronaviru a selhání vlády. Kresba: Badiucao
„Smrti se nebojím, tak proč bych se měl bát tebe, Komunistická strano Číny?“ Právník a občanský novinář Čchen Čchiou-š‘ zmizel ve Wu-chanu, kde sbíral svědectví o epidemii koronaviru a selhání vlády. Kresba: Badiucao

Co se skrývá za zmizením Čchen Čchiou-š’a, právníka a občanského novináře, který natáčel ve Wu-chanu a tam se po něm slehla zem? Jeho rodina si zoufá a prosí svět o pomoc. Po smrti doktora Li Wen-lianga svědčí o policejní šikaně i další lékaři. A čínští vědci zatím mají další zprávy ke koronaviru (nově SARS-CoV-2). Ty špatné: inkubační doba je až 24 dní a test na přítomnost viru zřejmě není tak spolehlivý, jak se předpokládalo. Ty dobré: vzduchem se prý virus přenáší jen ve „specifických situacích“ a podle oficiálních čísel se ke včerejšku uzdravilo 3998 nemocných.

„Po uzavření města do karantény se nezměnila jen jedna jediná věc: urputnost, s níž moje babička trvá na venčení psa. Každé ráno kolem páté šesté se sebere, nasadí na obličej masku a vyjde ze dveří. Když se na snídani vrátí, podá zprávu. ‚Venku zase ani noha.‘

Ale 25. ledna, první den nového lunárního roku, řekla něco nového. ‚Dneska jsem to otočila domů dřív. Na mostě byli lidi s rudými páskami na rukávech a zírali na mě. Tak jsem si řekla, že to asi znamená, že je zakázáno přecházet.‘

Ten den jsme se dozvěděli, že úřady karanténu zpřísnily. Každá čtvrť odteď byla uzavřená a přes řeku se nesmělo přecházet. Sousedy, kteří se jako vždycky na Nový rok vydali navštívit příbuzné, zastavili už u bran jejich bytových komplexů.

Netrvalo dlouho a přišla zpráva, že do centra města už nesmějí soukromá auta. Jedno po druhém se města v (provincii) Chu-pej neprodyšně uzavírala, jako při obléhání. Na silnicích vyrostly zátarasy a hromady pytlů s pískem. Některá města zvolila ještě extrémnější opatření a silnice vybagrovala.

Rychle jsme si zvykli na to, jak se šíří zprávy. Nejdřív přijdou zvěsti, pak jejich popření a nakonec potvrzení. Nemůžete automaticky věřit všemu, co slyšíte. Den co den vás to zaplavuje, až po uši se topíte ve víru kalných protiproudů. Neustále kontrolujeme počet potvrzených případů a mrtvých, každých pár hodin.

Firmy a sousedská sdružení sbírají informace o nemocných a zaměstnanci každý den musejí hlásit svůj zdravotní stav. Každý, kdo přišel do blízkého kontaktu s potvrzeným případem (nákazy), musí pečlivě zrekonstruovat okolnosti setkání a další dva týdny zapisovat svoji tělesnou teplotu.

Každá zpráva, každé nové opatření vyvolávají nekonečnou řadu otázek. Proč karanténu města oznámili zrovna ve dvě hodiny ráno?“

Wu-chan neopustím, i kdybych se nakazil

Zatímco student Lu Siao-jü sepisuje svoji zprávu Další den ve Wu-chanu (o pár dní později ji vydá magazín Tan-tu), počítá zásoby potravin ve sklepě a spolu s rodiči, babičkou a manželkou An-ni si připíjí na asi nejdivnější Nový rok, který kdy zažil, jinde ve městě se Čchen Čchiou-š’ chystá

Čína

Koronavirus

Odemčeno o koronaviru

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější