Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Před 75 lety si v Jaltě vítězové rozdělili Evropu. Anebo si to jen namlouváme, abychom zakryli vlastní selhání?

Na konferenci v Jaltě se začali Churchill, Roosevelt a Stalin v únoru 1945 dohadovat, jak bude vypadat poválečný svět. Pomalu se rodilo to, z čeho záhy vyrostla železná opona. U příležitosti 70. výročí konference v roce 2015 se Velká trojka dočkala v krymském přímořském letovisku svého bronzového sousoší. Foto: ČTK/AP
Na konferenci v Jaltě se začali Churchill, Roosevelt a Stalin v únoru 1945 dohadovat, jak bude vypadat poválečný svět. Pomalu se rodilo to, z čeho záhy vyrostla železná opona. U příležitosti 70. výročí konference v roce 2015 se Velká trojka dočkala v krymském přímořském letovisku svého bronzového sousoší. Foto: ČTK/AP

Komentář Josefa Mlejnka jr.: V těchto dnech před pětasedmdesáti lety, tři měsíce předtím, než v Evropě skončila druhá světová válka, se v krymském letovisku Jalta sešla a osm dní rokovala „velká trojka“ – jak se říkalo představitelům tří mocností bojujících proti zemím Osy – americký prezident Franklin Delano Roosevelt, britský premiér Winston Churchill a sovětský vůdce Josif Stalin. Šlo skutečně o osudové setkání „bohů“, na němž se nenávratně rozdělily sféry vlivu mezi Východem a Západem? Jalta se tak sice dodnes často interpretuje, skutečnost je ale mnohem složitější.

Konference, která se konala od 4. do 11. února 1945, měla za cíl stvrdit výsledky předchozích jednání mezi Spojenci, dojednat společnou strategii pro závěrečné boje v Evropě a připravit uspořádání poválečného světa včetně reorganizace dosavadní Společnosti národů. A pominout nemohla ani problémy spojené s ukončením války v Asii po očekávané porážce Japonska.

Velká trojka se sešla v bývalém carském Livadijském paláci v Jaltě, nejznámějším krymském letovisku. Již jen samotný výběr místa odrážel ústupky západních spojenců vůči Sovětskému svazu. Stalin tak pod záminkou, že nesmí ztratit kontakt s vojenskými operacemi, měl průběh setkání víceméně pod kontrolou – včetně odposlechů britské a americké delegace.

Lazaret plný kaviáru a vodky

Průvodní opulentní hostiny pro početné štáby, na nichž nemohl chybět kaviár ani stakany vodky, však příliš neladily s nedobrým zdravotním stavem hlavních aktérů. Prezident Roosevelt v podstatě vůbec nekomunikoval – ostatně, zbývaly mu už jen dva měsíce života, 12. dubna 1945 zemřel.

O mnoho lépe se necítil ani Winston Churchill, jenž v uplynulém roce prodělal tři těžké zápaly plic, a navíc ho během konference sužovaly těžké deprese, s nimiž se ostatně musel vyrovnávat po celý život. A síla britské armády tehdy rozhodně nepostačovala k tomu, aby mohl britský premiér rázně udeřit pěstí do stolu a diktovat si podmínky.

Otěže jednání tak ve svých rukou pevně svíral Josif Stalin, byť těsně před konferencí prodělal mozkovou mrtvici a jeho zdravotní stav rovněž nelze označit jako dobrý. Jaltská konference by se tudíž dala charakterizovat i jako jednání v luxusním lazaretu, přičemž ze tří pacientů, rozhodujících o osudech světa, byl nejvitálnější sovětský diktátor.

A značnou vitalitu projevovala i jeho vojska. Rudá armáda tehdy v rámci Viselsko-oderské operace postoupila do vzdálenosti zhruba sedmdesáti kilometrů od předměstí Berlína a postupně dobývala rovněž Východní Prusko. Naopak armády západních spojenců operovaly počátkem února 1945 prakticky na západních hranicích Německa a od německé metropole je dělilo přes 500 kilometrů.

„Britové už cítili, že vedle mohutnosti ostatních partnerů ztrácejí postavení světové velmoci. Prezident Spojených států přikládal největší váhu své oblíbené koncepci světového pořádku udržovaného velkými mocnostmi a co možná rychlého ukončení války v Pacifiku. Stalinova vojska se prodírala do nitra Evropy, kontrolovala značnou část Balkánu, vládla na Baltu a jejich vysoce hodnocená udatnost mohla být cenná v bojích s Japonskem,“ konstatuje polský historik Andrzej Paczkowski v knize Půl století dějin Polska. Popsané rozložení sil a postavení armád samo o sobě věštilo, jak asi celá válka reálně skončí, bez ohledu na diplomatickou obratnost či zdravotní indispozice rozhodujících státníků.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější