Deník N

Notes: Parazit si zlatýma ručičkama sáhl na Oscara, tak proč si jimi Češi nesáhnou po penězích?

Tištěný Deník N: od pondělí do pátku ve vašich schránkách nebo na pultech trafik. Foto: Deník N
Tištěný Deník N: od pondělí do pátku ve vašich schránkách nebo na pultech trafik. Foto: Deník N

Pondělní dílnou Deníku N vás provází Magdalena Slezáková.

Den Deníku N

Co dokáže jeden Parazit. Slyšte, slyšte, na vědomí se dává, že • – – • / • – / • – • / • – / – – •• / •• / – // – – / •– // – – – / ••• / –•–• / •– / •–• / •– //! Papírníci-akát-rarášek-akát-známá žena-ibis-trůn… zkrátka Parazit má Oscara! Respektive pardon, Oscary, protože korejská filmová perla bodovala v LA rovnou čtyřikrát. Nejlepší režie, nejlepší původní scénář, nejlepší zahraniční film. Ale hlavně: nejlepší film vůbec. A to už je úspěch, který se počítá o to víc, že Parazit se tímto stal rekordmanem. Je to totiž vůbec poprvé v oscarových dějinách, kdy si cenu ve vůbec nejprominentnější kategorii odnáší jiný než anglojazyčný snímek.

Vás, kteří jste Parazita viděli, morseovka výše nepřekvapí, protože z filmu velmi dobře víte, že taková kódovaná abeceda může k lecčemu přijít vhod. Stejně tak se zřejmě mnozí shodnete s mým názorem, že Parazit je vynikající kousek a že Jihokorejci zkrátka umí, natož taková hvězda jako Pong Čun-ho. Jenže zároveň platí, že za jeho triumfem se skrývá něco víc než jen nesporný mnohovrstevnatý přesah a zručné řemeslo (obojí už před časem ocenila recenze Ivana Adamoviče). Jak vlastně slovutní akademici hlasují a proč to občas působí, že jsou, lidově řečeno, krapet mimo? Po smyslu a pravidlech Oscarů se ptá Vojtěch Rynda.

Tak či tak, Parazitovi to na jeho sžíravém půvabu nijak neubírá. Kdo jste ho promeškali v kinech, ode dneška ho ve vybraných českých kinech máte možnost dohnat, na přání režiséra Ponga navíc v černobílé verzi. Prý tak lépe vyniknou herecké výkony.

Parazit v černobílé škále. Foto: Aerofilms

Češi chtějí konec uhlí. Ale ponechme Jihokorejce jejich světovosti a přesuňme se na domácí půdu. Když můj strýc za minulého režimu pracoval jako pomocník hrobníka, objevil na hřbitovní zdi výmluvný vzkaz nebožtíkům: „Buďte rádi, že jste ztuhlí; není dřevo, není uhlí.“

Bývávalo, bývávalo. Doba pokročila, naštěstí. Ale spolu s ní pokročilo i uhlí a z pozice kýžené komodity přeskočilo do role sice výkonného, ale přesto škůdce. Svědčí o tom aspoň průzkum Medianu, který popisuje Adéla Skoupá a kde se více než tři čtvrtiny Čechů vyslovily pro budoucnost, kde uhlí nemá místo. Část by si dokonce přála, aby české uhelné elektrárny skončily už do deseti let. Obnovitelným zdrojům jsme jako Češi nakloněni, ale jaderná energie, to je kámen úrazu, který nás štěpí. A pak je tu „nemálo těch, kteří nemají názor“.

Názor mají jiní, ale ještě než se k němu dostaneme, připomeňme, že naší zemí se dnes žene mohutná bouře Sabine. Při pohledu z okna a zmítající se stromy je mi jasné, že ještě neřekla poslední slovo, nicméně nejhorší už je zřejmě za námi a obavy, že Sabine bude horší než ničivý orkán Kyrill (2007), se naštěstí nenaplnily. Přesto škodila, seč mohla: pustošila lesy, blokovala dopravu, přes sto tisíc domácností odstřihla od proudu a zranila jednoho člověka. Největší sílu měla nad ránem na Sněžce, kde poryv větru dosáhl rychlosti 180 km/h.

Bouři Sabine také ve Studiu N rozebral Filip Titlbach: aktuality s Bárou Němcovou a původ bouře s Petrem Koubským. Kromě toho se náš dnešní podcast věnuje dlouhodobějšímu a z hlediska soukromí ožehavému tématu: Iva Bezděková přibližuje, proč už za tři měsíce budou lékaři i lékárníci mít přístup k údajům o všech lécích, které berete. A co dělat, pokud se vám ta představa nezamlouvá.

Ale teď už k těm slíbeným názorům. Zaprvé, má ho Bohdana Goliášová, která má – jako mnozí jiní Češi – zlaté ruce a umí se tím – na rozdíl od mnohých jiných Čechů – také uživit. „Už šest let učím druhé, jak v oboru rukodělné výroby podnikat. A stále dokola se setkávám se stejnou chybou,“ píše ve čtivé glose o kutilství, kterou třeba dokáže poradit zrovna vám.

A názor má také politolog Josef Mlejnek ml. Ten u příležitosti 75. výročí mírové konference na Jaltě odpovídá na otázku, zda se tenkrát na Krymu skutečně sešli „bohové“, kteří osudově a nesmiřitelně rozdělili svět na Východ a Západ.

Když už jsme u toho vítězství nad fašismem, možná vás zaujme, že „italský fašistický vůdce Benito Mussolini byl vynikající člověk, dal lidstvu třetí cestu a po ní nyní kráčí Rusko“. Tolik první věta z článku Petry Procházkové – a ne, Petra rozhodně nepřišla o rozum. To jen popisuje, co se honí hlavou Vladimira Solovjeva, oblíbence ruských televizních obrazovek i (stále ještě prezidenta) Putina. A jak ukazuje kanál Russia Today, nejen tou Solovjevovou. Na první pohled paradox, ve skutečnosti sotva překvapení.

Prominentní prorežimní moderátor Vladimir Solovjev obdivuje dva muže – Mussoliniho a Putina. Zdroj: wikipedia/kremlin.ru

Za Částečný součet, nový seriál o vědě a technice, nás dnes na sociálních sítích pochválil čtenář, neboť i dobrá věda dělá dobré noviny. V Deníku N jí naštěstí pod patronátem Petra Koubského máme požehnaně. V dnešním prvním díle Částečného součtu defilují kvadratické rovnice, psychologické experimenty, koronavirus i jistá literárně velmi zdatná stavební inženýrka.

Třikrát víkendově aneb Tři texty ze soboty a neděle, které by byla škoda minout:

  • „Jsem v koncích,“ svěřila se Janě Ciglerové herečka Vlastina Svátková, kterou už přes rok pronásleduje stalkerka. Říct, že dotyčná žena Svátkové ztrpčuje život, by byl eufemismus. Upřímný a bohužel i velmi znepokojivý rozhovor. Doufejme, že se paní Svátkové brzy dostane pomoci.
  • Ajťáci ve službách včelí královny: Do boje s dramatickým úbytkem včel se pustili i IT odborníci. Startup Forsage v tomto týdnu vyhrál cenu poroty i diváků v programu Impact Hub Climate Challenge a s ní i podporu dalšího rozvoje svého podnikatelského projektu. O aplikaci, která sleduje dění v úle a pomáhá také s výzkumem, mluvila s jedním z jejích autorů, Martinem Špaňhelem, Eliška Černá.
  • A za pozornost určitě stojí také první Comic-Con v Praze objektivem Gabriela Kuchty, který doprovází komentář Ivana Adamoviče. Fantastické fotky, tak schválně: kolik komiksových aj. hrdinů na nich rozpoznáte? Já skórovala mocně, ale u některých si doteď lámu hlavu.

Zítra v tištěném Deníku N:

  • České děti jsou v sextingu na špičce EU. Rodiče jejich online aktivity téměř neřeší
  • Babiš se zmýlil, daň na pivo malým podnikům nepomůže
  • Náměstí Borise Němcova před ambasádou v Praze nechá Kreml zřejmě v klidu
  • Odkud přišla Sabine: po stopách orkánu, který vyděsil Česko. Kde a jak vzniká počasí pro Evropu
  • Čelil jsem extrémnímu tlaku, říká exšéf telekomunikačního úřadu Novák
  • Snímek Modelář zkoumá ochotu sloužit systému
  • Hradecký obránce Mejdr vysvětluje, proč by kvůli YouTube nezanevřel na fotbal

Na závěr

Obvykle se v Notesech loučíme nějakou kuriozitou, citátem či nadsázkou, ale dnes výjimečně zachovám vážnou tvář. Ráda bych vás totiž upozornila na mimořádný dokumentární seriál ze žánru „true crime“, který měl před několika dny premiéru na stanici Netflix. Jmenuje se The Pharmacist, Lékárník. A lépe než cokoli, co jsem kdy viděla, vystihl opioidovou epidemii, největšího masového vraha v dnešních Spojených státech.

Je to americky zjitřené, pořád tam někdo pláče a dlouhé záběry zblízka na trpící obličeje jsou občas na hraně únosnosti. Ale to vem čert. Je to neuvěřitelně působivý a dojemný příběh otce z předměstí New Orleans, který měl v životě všechno, co si přál, dokud mu dealer cracku v roce 1999 nezastřelil syna. Zoufalství Dana Schneidera nezavřelo doma, naopak: vyhnalo ho do ulic. Nejprve tam vypátral synova vraha, aby si pak uvědomil, že vrahové jsou všude kolem. A že vůbec největší je korporace Purdue Pharma, cynický výrobce nebezpečného OxyContinu.

Lékárník je dokladem, že sebelepší detektivka před skutečným životem bledne, ale je i něčím mnohem větším. Překypuje hněvem, bolestí i posedlostí, která řeší případ, ale trýzní manželku a dceru, které ještě žijí; jeden šťastný konec střídá deset neštěstí; zkoumá se vina i nejzazší meze, kam je ochoten zajít člověk ve svém utrpení. Antická tragédie v kulisách 21. století, jíž trochu těch přepjatých emocí snadno odpustíte.

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější