Deník N

Útočník dívku použije jako kus hadru, říká psycholožka o filmu V síti. Zranitelnost dětí je obrovská

„Mluvit, mluvit a mluvit s dětmi. Opakovaně a stále. Dřív bylo snadné se vymlouvat na to, že ‚těm internetům‘ nerozumíme, ale za to bychom se měli přestat schovávat.“ Gabriel Kuchta, Deník N
„Mluvit, mluvit a mluvit s dětmi. Opakovaně a stále. Dřív bylo snadné se vymlouvat na to, že ‚těm internetům‘ nerozumíme, ale za to bychom se měli přestat schovávat.“ Gabriel Kuchta, Deník N

Zanedlouho vtrhne do kin film V síti o útočnících v kyberprostoru a jejich obětech. Zcela jistě bude šokovat, zejména rodiče. V některých ohledech šokoval i ostřílenou psycholožku, šéfku Dětského krizového centra Zoru Duškovou, která byla u filmu odbornou poradkyní. Varuje však před unáhlenými reakcemi a zákazy. „Internet je rizikové prostředí, ale zákaz není řešení. Musíme své děti učit chovat se v rizikovém prostředí bezpečně. Hlavně s nimi musíme mluvit.“ Jak zraňují útoky v kyberprostoru? Jak se chránit? Co zmůžou rodiče?

Péči o traumatizované děti se věnujete dlouho, a to i těm, které svá „zranění“ utržily v kyberprostoru. Byl i tak pro vás film V síti něčím překvapivý, až šokující?

Ano. Navzdory našim zkušenostem mě šokovalo, s jakou rutinou muži útočí. Žádné tápání, žádné hledání, žádné dlouhé oťukávání. Jdou rovnou na věc. Zdají se být velmi zběhlí. Když si představím jedenácti- dvanáctileté dítě, na které někdo s takovou samozřejmostí nastoupí se svými manipulacemi, s jasným záměrem uspokojit své vlastní potřeby bez ohledu na něj a zcela na jeho úkor, je to děsivé.

Tušili jsme, že pokusů o kontakt dospělých mužů s dospívajícími dívkami i chlapci je hodně, ale tady se ukázalo, že jde opravdu o neuvěřitelné množství. Dívky-herečky oslovilo dva a půl tisíce lidí, většina těch kontaktů měla sexuální podtext.

Donedávna jsem doufala, že setkání s nátlakem a zneužitím v kyberprostoru je spíš nahodilé, ale nyní jsem přesvědčená, že téměř zákonitě na něco takového děti – v různé míře a intenzitě – narazí, jakmile se v kyberprostoru začínají samostatně pohybovat. Sotva si účet založí, sesypou se na něj predátoři. Zranitelnost dětí je obrovská.

Dokument V síti má teprve před premiérou. Můžeme ale nastínit, že v něm sledujeme komunikaci tří dospělých dívek, které však na sociálních sítích a ve videochatu docela věrohodně předstírají, že jim je dvanáct. Sotva si založí profil s fotkou, okamžitě mají mraky kontaktů. Chatují, přijímají videohovory i s několika (i o generace staršími) muži, kteří nijak neskrývají svou identitu.

Komunikace se velmi rychle stáčí k sexu. Dotěrné otázky, získávání důvěry lichotkami, manipulace, prosby o nahé fotky, někteří muži začnou při hovoru masturbovat, jako by se nechumelilo, posílají dívkám fotky svého penisu a podobně. Dívky vystupují spíš pasivně, stydlivě. A v momentě, kdy pošlou intimní fotku, se komunikace přitvrdí, dojde na vydírání… Jde o uměle vytvořenou situaci, ale výsek reality ukazuje. A ty dívky mnohokrát jasně opakují: „Je mi dvanáct.“

A těm mužům je to úplně jedno!

Jeden namítne, že „v dnešní době“ jsou ve dvanácti letech už dívky vyspělé. Což je z čistě biologického pohledu pravda, ale mentálně právě v „dnešní době“ dospělé nejsou, naše společnost dopřává dětem možnost být dětmi déle než kdykoliv předtím, bez ohledu na tělesné dospívání, ne?

Ano. Zde se právě jasně ukazuje, že dotyční muži zcela ignorují duši, mentální vývoj dívek. Vnímají jen tělo. Obávám se, že jde taky o obraz společnosti: rozvolněnost, žádné hranice, žádný respekt k pravidlům, ale ani k zákonům.

Nedávno jsme v Deníku N měli rozhovor s expertem Martinem Kožíškem, podle něj jsou nejčastějšími útočníky muži ve věku 17 až 23 let. Popisuje mnohem rafinovanější útoky. Do pasti tvůrců dokumentu vběhli ti, kteří neskrývají svou identitu.  Někteří na první pohled působili jako slizouni. Chatovala by dvanáctiletá dívka s takovým týpkem? 

Na to bych nespoléhala. Myslím, že útočí plošně. Osloví spoustu dívek, většina je třeba odmítne, ale…

Ale pak třeba narazí na nějakou osamělou zraněnou duši, která si opravdu potřebuje s někým popovídat, protože má zrovna těžké období doma nebo ve škole. Je fakt, že i takový starší muž může zapůsobit jen tím, že dívku třeba vyslechne, že? 

Třeba. Na internetu se pohybuje spousta  lidí, kteří se cítí nenapadnutelní, neberou ohledy, naučili se kyberprostor používat pro své egoistické potřeby, jsou přesvědčení, že jim to projde. A taky jim to možná dlouhodobě prochází. Jejich chování odráží skutečnost, že společnost tomuto druhu zneužívání doteď nepřiznala vůbec, ale vůbec žádnou váhu.

Nikdo útočníkům dosud

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější