Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

BIS v kauze ruského ovlivňování voleb ukázala na Bystroně z německé AfD.

Jiřího Sádla krajiny spatřené aneb poznámky botanika o potulkách okolím

Bystrým pozorovatelem krajiny, zde šumavské, byl již malíř Josef Váchal. Repro: Deník N
Bystrým pozorovatelem krajiny, zde šumavské, byl již malíř Josef Váchal. Repro: Deník N

Napříč českou krajinou i jazykovými styly se vydává biolog Jiří Sádlo ve své nové knize Krajina! Průchod okolím v příkladech, která navazuje na jeho kratší dílko Praha a Brno (2015), s nímž tvoří organický celek.

Jiří Sádlo je odborníkem na fytocenologii, tedy na nauku o rostlinných společenstvech, ale věnuje se i „kulturně-naturálním jevům“, jako je nová divočina a postrustikální krajina. Má mimo jiné specifický smysl pro sebeironii i přesahy nejrůznějšího druhu, což se projevuje i v jeho nové knize.

V její úvodní kapitole autor ohledává, co že to krajina vlastně je, přičemž se přiznává, že to neví, ale „cirkuambuluje“ kolem toho jako „lev kolem horké kaše“ a následně se vydává na výpravy do několika vybraných míst – Bechyně, Šumava, Vysočina, Polabí, Litoměřicko, střední Čechy a Ralsko. Žánrově jde opět o cestopisné eseje, ovšem s četnými kulinárními či etymologickými exkurzy. Jeho styl se rychle mění a často přechází třeba i v rámci jedné věty od odborného pojednání ke sdělením familiárním, až vulgárním, od pasáží humorných a ironických k vážně myšleným pravdám, od filozofie až k téměř dětsky prostým říkankám a báchorkám, v nichž například personalizuje řeku Labe, která když teče kolem Hradce, „myslí si, že má vystaráno“.

Někdy je autorův projev takřka akademický, jindy šťavnatě smyslový, a to i když líčí, jak na něj působí jednotlivé státy viděné perspektivou prohlížeče Google Earth: „Shetlandy, plátek tepaného zlata nebo sušeného masa nebo ultratenká palačinka.“ A protože kniha nemá žádné resumé, čtenář někdy může trochu zůstávat v nejistotě, kterou ze zmíněných poloh má vnímat jako tu hlavní – nejlépe ale všechny současně.

Přírodu si neidealizujme

Zřejmé je většinou hlavně to, s čím Sádlo polemizuje: jak s bezhlavým ničením přírody, tak s přehnaně idealizovanými představami o přírodě, do které by člověk pokud možno neměl vůbec zasahovat. Vyznává ale tezi, že si příroda poradí jak se zásahy developerů, tak příliš konzervativních „krasoduchů“, kteří

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější