Jiřího Sádla krajiny spatřené aneb poznámky botanika o potulkách okolím
Napříč českou krajinou i jazykovými styly se vydává biolog Jiří Sádlo ve své nové knize Krajina! Průchod okolím v příkladech, která navazuje na jeho kratší dílko Praha a Brno (2015), s nímž tvoří organický celek.
Jiří Sádlo je odborníkem na fytocenologii, tedy na nauku o rostlinných společenstvech, ale věnuje se i „kulturně-naturálním jevům“, jako je nová divočina a postrustikální krajina. Má mimo jiné specifický smysl pro sebeironii i přesahy nejrůznějšího druhu, což se projevuje i v jeho nové knize.
V její úvodní kapitole autor ohledává, co že to krajina vlastně je, přičemž se přiznává, že to neví, ale „cirkuambuluje“ kolem toho jako „lev kolem horké kaše“ a následně se vydává na výpravy do několika vybraných míst – Bechyně, Šumava, Vysočina, Polabí, Litoměřicko, střední Čechy a Ralsko. Žánrově jde opět o cestopisné eseje, ovšem s četnými kulinárními či etymologickými exkurzy. Jeho styl se rychle mění a často přechází třeba i v rámci jedné věty od odborného pojednání ke sdělením familiárním, až vulgárním, od pasáží humorných a ironických k vážně myšleným pravdám, od filozofie až k téměř dětsky prostým říkankám a báchorkám, v nichž například personalizuje řeku Labe, která když teče kolem Hradce, „myslí si, že má vystaráno“.
Někdy je autorův projev takřka akademický, jindy šťavnatě smyslový, a to i když líčí, jak na něj působí jednotlivé státy viděné perspektivou prohlížeče Google Earth: „Shetlandy, plátek tepaného zlata nebo sušeného masa nebo ultratenká palačinka.“ A protože kniha nemá žádné resumé, čtenář někdy může trochu zůstávat v nejistotě, kterou ze zmíněných poloh má vnímat jako tu hlavní – nejlépe ale všechny současně.
Přírodu si neidealizujme
Zřejmé je většinou hlavně to, s čím Sádlo polemizuje: jak s bezhlavým ničením přírody, tak s přehnaně idealizovanými představami o přírodě, do které by člověk pokud možno neměl vůbec zasahovat. Vyznává ale tezi, že si příroda poradí jak se zásahy developerů, tak příliš konzervativních „krasoduchů“, kteří