Špatná zpráva nejen pro Ameriku: Mohu udělat, co mne napadne, prohlásil Trump. A Senát mu to nyní potvrdil
Komentář Igora Lukeše, profesora historie a mezinárodních vztahů Boston University: Skončil proces s obviněným, jenž si v něm prostřednictvím těch, kdo měli rozhodnout o jeho vině či nevině, sám nastavoval pravidla. Republikánští senátoři rozhodli nejen o Trumpovi, ale svým způsobem i o americké demokracii, které před čtvrt tisíciletím dali základy její otcové zakladatelé.
Bez ohledu na výsledek působil proces impeachmentu s prezidentem Donaldem Trumpem na půdě Senátu Spojených států jako impozantní podívaná.
Na pódiu nade všemi se majestátně tyčil předseda nejvyššího soudu John Roberts, s rozměrnou státní vlajkou na straně jedné, se zástavou Senátu na druhé. Do dramatu sice prakticky nezasáhl, ale vypadal velmi důstojně. Pod ním napravo stůl žalobců, které Sněmovna pověřila úkolem senátorům vysvětlit, proč je třeba legálně zvoleného prezidenta zbavit úřadu. Nalevo Trumpovi obhájci s úkolem přesně opačným.
V lavicích čelem k nim seděla stovka senátorů. Američtí otcové zakladatelé jim kdysi přiřkli úlohu jakési demokratické aristokracie. Zájmy občanů tehdy nově vzniklého státu měli podle jejich představ zastupovat lidé vzdělaní a přemýšliví, takoví, kteří se nenechají zkorumpovat.
Ještě dnes senátoři a senátorky promlouvají zvláštním, napůl archaickým jazykem a snaží se, aby co nejvíce zachovávali dekorum příslušící této ctihodné instituci. Před zahájením procesu přísahali, že obě strany vyslechnou a budou hlasovat bez ohledu na osobní prospěch nebo stranický zájem. Na první pohled to vše vypadalo, že tady prostě spravedlnost nemůže přijít zkrátka.
Na budovu Kongresu v hlavním městě Washington se upíraly oči všech, kterým záleželo na tom, jak se americký politický systém vyrovná s jednou z největších zkoušek ve svých dějinách. V sázce nebylo nic menšího, než to, zda pravda přebije lež a zodpovědnost za stát zvítězí nad zaslepeným stranictvím.
K čemu svědky, jen by nás ovlivnili
Proces začal letos 21. ledna soubojem o procedurální otázky. Senátor Mitch McConnell, mluvčí republikánské většiny, prohlásil, že není třeba předvolávat svědky nebo posuzovat důkazy. Chtěl rychle začít a rychle i skončit. Byl netrpělivý, asi jako průvodce, který žene turisty Sixtinskou kaplí a stále jen opakuje: „Tady se nezastavujte, jdeme dál.“
Senátor Chuck Schumer, mluvčí demokratické menšiny, protestoval, že Sněmovna nemohla řadu svědků vyšetřit, protože Trump svým lidem zakázal s Kongresem spolupracovat. McConnell odpověděl, že důkazů je už dost, a pokud to bude třeba, senátoři si o ně budou moci ve zvláštním hlasování říci.
Pro lidi, jimž není právo zcela cizí, muselo být šokující zjištění, že McConnell, jeden z těch, kdo měli prezidenta soudit
