Co všechno smějí kamery ve službách státu? Jasnou odpověď nedávají úřady ani zákon
Jaké zákony upravují používání kamer a automatických systémů sledování, které požívá policie a další bezpečnostní složky včetně BIS? Umožňují na veřejných prostranstvích zaznamenávat cokoliv, nebo existují hranice, za které nelze zajít? Je situace v Česku podobná jako v jiných zemích? Deník N přináší odpovědi na nejdůležitější otázky v kauze, kterou odstartovala informace, že systém na kontrolu dálničních známek měl umožňovat i automatické sledování pohybu a pořizování fotek všech aut.
Jaké zákony upravují kamerové sledování?
Policie, která systém automatické kontroly vozidel používá už řadu let, se sama odvolává na zákon o policii. Konkrétně na jeho pasáž, která jí umožňuje natáčet osoby na veřejně přístupných místech. Nahrávání sice zákon umožňuje jen tehdy, pokud je to „nezbytné pro plnění jejích úkolů“, obě formulace jsou ale natolik široké, že se jimi dá obhájit prakticky cokoliv.
§ 62
(1) Policie může, je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se na místech veřejně přístupných a zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu úkonu.
Systém, který policie používá, ale není pouhým „pořizováním záznamu“. Kamery totiž kromě nahrávání videa nebo pořizování fotek dělají ještě další, mnohem sofistikovanější věc –
