Deník N

Většina dospělých už nemá tušení, jak si hrát, říká světově proslulá designérka

Designérka hraček Cas Holmanová. Foto: S.J. Dupre
Designérka hraček Cas Holmanová. Foto: S.J. Dupre

Na práci americké designérky hraček Cas Holmanové je možné narazit ve školách, na dětských hřištích i v muzeích po celém světě. Interaktivní a genderově neutrální hračky z její dílny mají podporovat konstruktivní a volnou hru, představivost a spolupráci mezi dětmi, stejně jako jim umožnit vidět za hranice binárního dělení společnosti a hrát si bez explicitních pokynů.

Kombinací designu, vědecké práce, vzdělávání a hraní Holmanová boří konvenční představy o hračkách i o tom, pro koho je hra nezbytností.

Co je podle vás ideální hračka nebo způsob hraní?

Myslím, že nejlepší je, když si hrajete s vrstevníky. A v dnešní době je to obzvlášť důležité. Když se podíváte kolem sebe, zjistíte, že lidé stále častěji neumí vycházet s ostatními, nezvládají komunikaci a řešení konfliktů.

Mnoho z těchto problémů přitom vzniká už v dětství a zdravá hra by velkou část z nich vyřešila. Chybí nám empatie nebo schopnost se domluvit. Kvůli nedostatku těchto klíčových vlastností, zejména u politiků, pak trpíme všichni. Ideální je také příroda.

Co ale děti, které vyrůstají ve městech a k přírodě tolik přístup nemají?

Uvědomuju si, že hodně dětí vyrůstá ve městech, kde nemají přístup k žádné divoké přírodě, takže jako náhrada může sloužit cokoliv, co není úplně zjevně vyhrazeno k hraní. Z lavičky v parku se tak může stát loď a z obrubníku opodál zase krokodýl a všichni se rychle musí nalodit. Pro děti ve městech to může být mnoho věcí, ale rozhodně ne hračky.

Klíčové je, že k hraní něco přizpůsobíme. I tenhle proces rozvíjí schopnosti, které se nám později v životě můžou hodit.

Nejdůležitější jsou tedy kamarádi, příroda a něco, co není primárně na hraní. A nic z toho nezahrnuje designérku, takže jsem v tomhle systému vlastně zbytečný element (směje se).

Jak důležité je hraní pro vás?

Posledních pár měsíců toho mám opravdu hodně, ještě nikdy jsem nemusela tolik balancovat mezi různými projekty. No a když neustále něco plánujete a všechno máte narýsované dopředu, na hraní vám zbyde jen málo prostoru a času. Nejvíc si asi hraju při práci ve svém studiu, když jsem venku se svými psy nebo jdu s přáteli tancovat.

Intenzivně teď ale vnímám, jak je můj čas až příliš rozplánovaný a jak to omezuje mou schopnost hrát si. Nestrukturovanost, stejně jako možnost volby, jsou při hraní zásadní, teprve pak se můžete nechat vést intuicí.

Moje kamarádka a herní specialistka Penny Wilsonová pro hru používá hezkou definici

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější