Špatná životní situace a pocit odstrčení nekvalifikují člověka jako fašistu

Německý filozof a sociolog Theodor W. Adorno (1903–1969) přednesl v roce 1967 na vídeňské univerzitě přednášku s názvem Aspekty nového pravicového radikalismu. Jeho vystoupení se zachovalo pouze jako zvuková nahrávka a v podobě útlé knihy s odborným doslovem bylo poprvé publikováno až loni.

V Německu text vzbudil enormní ohlas. Ukázalo se totiž, že Adornovy padesát let staré myšlenky jsou v mnoha bodech velmi aktuální. Překlad přednášky vyšel nedávno i ve slovenštině (Hadar, 2019). Můžeme se tedy ptát, do jaké míry je Adorno v otázce pravicového radikalismu relevantní i pro pochopení současné situace na Slovensku.

Německý kontext

V německých parlamentních volbách roku 1969 šlo o hodně. Vedle silných sociálních demokratů (SPD) a konzervativců (CDU/CSU) se o voliče ucházela i Národnědemokratická strana Německa (Nationaldemokratische Partei Deutschlands, NPD), subjekt, který vznikl v roce 1964 a postupně se dostal do více zemských vlád.

U voličů bodovaly postoje, že hitlerovský národní socialismus „měl i své dobré stránky“ a „alespoň vládl řád“. Rezonoval návrh znovuzavedení trestu smrti; všeobecným podhoubím změny nálad byla první poválečná recese po letech německého hospodářského zázraku. Dodejme, že voličskou základnu NPD tvořila převážně střední třída.

Přečtěte si také

„Měli by tu zeď zase postavit, a tentokrát čtyři metry vysokou!“ Co pohání hněv ve východním Německu?

V parlamentních volbách roku 1969 NPD nakonec těsně ztroskotala na pětiprocentní hranici. Mnozí si vydechli. A strana se dostala do krize. Neznamenalo to však konec radikálních pravicových hnutí v Německu. Jejich znovuoživení zažívá země dnes.

Adorno toto vše