Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Skotové vědí, že když nadělají paseku Evropě, udělá ji i ona jim, říkají Češi, kteří se přes noc ocitli mimo EU

Markéta Vejskalová, Kristýna Vágaiová a psi Čechů žijících ve Skotsku. Foto: archiv M. Vejskalové a Jan Kudláček, Deník N
Markéta Vejskalová, Kristýna Vágaiová a psi Čechů žijících ve Skotsku. Foto: archiv M. Vejskalové a Jan Kudláček, Deník N

Kristýna Vágaiová přišla do Skotska poměrně nedávno, v roce 2014. To bylo ještě předtím, než premiér Cameron slíbil uspořádat celobritské referendum o odchodu z EU, které teď vyvrcholilo brexitem.

Nastěhovala se do Portobella, což je přímořská čtvrť skotského hlavního města Edinburghu, s „nejkrásnější pláží“, jak pyšně říká.

Pláž v Portobellu ve skotském Edinburghu uprostřed zimy na konci ledna. Počasí i vlny jsou stejné, brexit nebrexit. Foto: Jan Kudláček, Deník N

A portobellská pláž, to je místo, kde lidé společně slaví, když je co. V červnu 2016 se tam shromáždily davy Skotů i občanů jiných zemí EU žijících v Edinburghu v nadšeném očekávání výsledků plebiscitu o setrvání v EU. S prvními odhady veselí mizelo jako pěna vln vpíjejících se opodál do písku a s výsledky nakonec přišel smutek.

Skotsko sice většinově hlasovalo pro setrvání, Británie jako celek ale poměrně těsně, 52 : 48, pro odchod z Unie. A na pláži v Portobellu nebyl důvod k oslavě.

„Není co slavit“ byla i slova, která říkají Skotové, oslovení v ulicích Edinburghu nějakých šest let nato, v posledních britských hodinách v EU v pátek 31. ledna 2020.

Kristýna Vágaiová, Češka ve Skotsku, byla na portobellské pláži tehdy i tentokrát. „Byla jsem se v pátek večer na pláži podívat, čekala jsem tam spoustu lidí truchlících za EU nebo volajících zase po nezávislosti, ale nic se tam nedělo.“

Nebylo co slavit.

Kristýna se spolu se Skoty i mnoha dalšími Evropany bydlícími a pracujícími v jejím okolí, kteří i nadále zůstávají evropskými občany, ocitla hodinu před páteční půlnocí najednou mimo Evropskou unii.

Do země v roce 2014 přiletěla za přítelkyní, která v Edinburghu studovala. Předtím dlouho váhala. Nejsem už stará učit se cizí jazyk? Anglicky neuměla vůbec. Dám si půl roku a uvidím, jestli si najdu práci a jestli to bude v pohodě, řekla si. Působí vesele a mile, povídá živě a vyzařuje optimismus. Když ji vidím na farmářském trhu v přímořské edinburské čtvrti Leith obsluhovat zákazníky, je mi hned jasné, že to v pohodě je.

Začínala mytím nádobí. „Není těžké tady najít práci. Když jste snaživý, nechají vás pracovat, vědí, že se to naučíte. A pak si hledáte lepší práci. Já jsem uměla vařit.“

S přítelkyní našetřily nějaké peníze a začaly se rozhodovat, jestli je investovat do otevření kavárny u někoho v pronájmu. Tam by ale o ty libry v případě neúspěchu přišly. Tak daly přednost koupi něčeho vlastního, co se dá v nejhorším zase prodat. Koupily si auto – pojízdný stánek s 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Brexit

Evropská unie

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější