Deník N

Notes: Ospalý jezevec, spokojený jelen, blížící se brexit a Babišova pravda vytesaná do žuly

Zjištění, že chladnu, mne nemůže odradit od horečného listování novinami a výběru toho, co mne nejvíc rozehřálo. Celodenní dění v Notesu shrnuje Petra Procházková.

Za 200 let jsme zchladli o půl stupně. Je to tak. Alespoň to tvrdí američtí lékaři a ti mají vždycky pravdu. Naše tělesná teplota prý postupně klesá, ukázal jejich výzkum, a člověk už ztrácí i tu jistotu, že když si naměří přes 37, něco na něj leze. Neleze. Už vlezlo. Protože zvýšení teploty se posunulo níž.

No, lépe pro své zdraví uděláte, když si přečtete článek od Jana Tomana nadupaný daty a vědeckými poznatky, protože já z toho pochopila jen to, že čím jsme vyšší, tím jsme chladnější. Což je tam opravdu napsáno, ale zase jsme tlustší, a to nám tělesnou teplotu naopak zvyšuje. Zkrátka, nic už není tak, jak bývalo, a potěšitelné na tom je snad jen zjištění, že muži chladnou rychleji než my ženy.

Americký deník po česku: Americká návštěva končí tam, kde se česká teprve rozkoukává mne utvrdil v podezření, že čím více na západě, tím je vzájemné navštěvování úspornější. Na východ od nás se návštěvy nejen předem neohlašují, ale ani nemají konce. Takže tvrzení, že „tři hodiny a díky“, mne vysloveně rozradostnilo a článek pověsím doma na ledničku.

Brexit, brexit a ještě jednou brexit! 31. leden 2020 je dnem článků vysloveně uklidňujících. Protože když se po té taškařici kolem odchodu Británie z EU dočtu, že se v noci na sobotu nemění vůbec nic, cítím úlevu. Ne že bych byla častou návštěvnicí Velké Británie, ale co kdyby. Všichni, kdo chtějí, mohou na ostrovech žít i pracovat dál, nezavádějí se žádná cla, a to až do konce přechodného období, které vyprší 31. 12. 2020. Takže času dost.

Glosa Jana Wirnitzera o smějícím se premiérovi mne teda moc nerozesmála, ale možná se mezi čtenáři najde někdo, koho ten příběh zlomí v pase. Pro mne je hlavní zjištění, že co není vytesáno do kamene, to neplatí. Nějaké sliby, dodržená slova či notářsky ověřené podpisy z našeho občanského soužití zmizí, neboť podle Babiše je třeba plnit jen to, co vyryjeme do žuly.

Anorexie nikdy nebyla můj problém a nepatřila ani do okruhu témat, která by mne vzrušovala. To jsem ale ještě nečetla příběh bravurně sepsaný Magdalenou Slezákovou o nevyléčitelné nemoci a Ladě Brůnové, která ví, co to je, když si nemůžete sednout do vany, protože vás všechno tlačí do vystouplých obratlů. Co to je, když je vám pořád zima. Co to je… když je jídlo bohem i fobií.

Naše těla chladnou, planeta se otepluje! A už kvůli vedru v zimě neusnuli ani jezevci. Což je teda k naštvání, protože takový nevyspalý jezevec, to je opravdu dáreček. Adéla Skoupá vysvětluje, co znamená nejen bdící jezevec, ale i jeřáb na Královéhradecku uprostřed ledna. Zkrátka pro zvířata žádná zima letos ještě nezačala.

Rozhovor s končící šéfkou Slevomatu Marií Havlíčkovou z dílny Jany Ciglerové a Evy Mošpanové je skvělým vyznáním schopné ženy, která nemá pocit, že musí stihnout všechno. Mateřství teď dala přednost a Slevomat si bude muset pomoci bez ní. Stejně jako kolegové, kteří se scházejí v pivnici, kam se dvěma dětmi už taky chodit nebude.

Co stojí za pozornost na východ od našich hranic:

V Petrohradu bourali stadion, ale až příliš spěšně. Stadion totiž spadl moc rychle a tak nějak nekontrolovaně. Na 28 tisících metrů čtverečních tak ležela najednou hromada trosek. Bohužel při incidentu zahynul člověk, jinak by tuhle příhodu bylo možné zařadit do kategorie „taškařice z Ruska“.

Na ruských sociálních sítích se uživatelé baví videem z hranic mezi Ruskem a Běloruskem – hranic mezi velmocí a jejím vazalem. Je to beze slov, a ona to ani žádná slova popsat nedokáží. Takže nezbývá, než se podívat.

Rusko žije, stejně jako celý svět, koronavirem. V pátek konečně také našlo první dva nemocné. Na to, že je na Sibiři Číňanů víc než domorodců, to není žádný závratný počet. Jenže pes může být zakopán i v tom, že na tak obrovském území a při takovém počtu lidí, kteří se neustále pohybují, není dost dobře možné nic a nikoho kontrolovat. Prezident Vladimir Putin ale přikázal všem svým podřízeným, aby nad virem zvítězili, což je prostě svaté a závazné. Takže nějaká epidemie v Rusku rozhodně nehrozí.

Když poslanec vládní strany Jednotné Rusko Petr Olegovič Tolstoj nazve Ukrajinu vzteklým invalidou a nedopečeným státem, je to ta nejlepší cesta k míru. A Gruzie mezi tyhle státy, co nemají na mapě světa podle ruského politika co dělat, patří taky. Ještě že si na víc zemí nevzpomněl.

Kdyby někdo nevěděl, co se děje na Sachalinu, nejvýchodnější části Ruska, kde mnozí lidé tajně sní o připojení k Japonsku, tak nic. Právě že se tam neděje nic. I když něco přece jen. Všechno přírodní bohatství se vyváží do zahraničí a místní žijí tak trochu jako v minulém století. Ale to už je taková ruská tradice.

Sleduji pečlivě kanál DNRonline, což je hlavní zdroj informací z proruskými separatisty okupovaného ukrajinského Donbasu. A sleduji ho ráda, protože se ocitám zase ve svém socialistickém dětství, ve světě pionýrských šátků, odznáčků s tváří Lenina a odměňování nejlepších pracovních kolektivů putovním výletem po památnících protifašistického odboje.

Samozvaný vůdce tzv. Doněcké lidové republiky Denis Pušilin se zúčastnil festivalu „Bitva Titánů“, vyhrál oddíl „Pozor děti!“ ze Sněžného. Tedy z města, které leží přímo na frontové linii. V čem se soutěžilo, vládní doněcké zdroje neprozradily.

A nakonec filmově-dokumentární zážitek: Architektura blokády. Kdo se zajímá o to, co se dělo za války v Leningradu, tak tohle stojí za zhlédnutí. Ale radši ať je vám u toho víc než 16 let a k večeři se to taky nehodí. Nebo jen pokud máte hodně silný žaludek.

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější