Kdyby na Zemi zmizely včely, zbývají lidem jen čtyři roky života. Měl Einstein pravdu?
Za nejdůležitější živou bytost planety nedávno prohlásil bostonský Earthwatch Institute včely. A zároveň konstatoval dramatický úbytek jejich počtu. Také v českém tisku hojně vycházejí články se zprávami jako „Včely decimovaly výkyvy počasí i nemoci, nejhorší sezona, říkají včelaři“.
Pokud uvěříme výroku připisovanému Albertu Einsteinovi, že „kdyby na Zemi zmizely včely, zbývají lidem jen čtyři roky života“, nejsou naše vyhlídky příliš dobré. Nakolik je ale důvěryhodný? A jak staré je ono pouto či jakási vnitřní provázanost, které mnozí cítí mezi existencí lidstva a tímto užitečným hmyzem?
Rajský věk medu
Rovnou řekněme, že jde z naší strany o vazbu velmi starou. Už odpradávna byly včely vnímány jako symbol pospolitosti, sebeobětování, péče o budoucnost, promyšleného uspořádání, čistoty, píle a hojnosti.
Jak ukazuje kniha švýcarského esejisty Ralpha Dutliho Píseň o medu: Kulturní dějiny včely, z níž zde z větší části vycházíme, vystupují dokonce ve většině mýtů o ráji, ať je to zlatý věk, Eldorádo, nebo zaslíbená země Židů. Všechny popisovaly zemi, kde „teče mléko a med“. Proto také vzdělaný kronikář Kosmas vložil praotci Čechovi do úst památná slova: „To jest ona země, kterou jsem vám častokrát sliboval, země nikomu nepoddaná, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vlhnoucí.“
Místo chemtrails dračí ženy. Čemu věřili dávní cestovatelé?
Dostatek medu ztělesňoval ideál štěstí a hojnosti, a to „na Východě, stejně jako na Západě“. Římský básník Ovidius psal o zlatém věku ve svých Proměnách: „Tady potoky mléka, tam potoky nektaru tekly, z věčně zelených dubů med žlutavý po kapkách kanul.“
Podle pověstí byly med a mléko první potravou vládce bohů Dia, když se musel na Krétě skrývat před svým otcem Kronem. Vergilius ve své didaktické básni Georgika; Zpěvy rolnické píše, že vládce bohů Zeus později, z vděčnosti za „medovou krmi“, nechal včely, aby se podílely na božském uspořádání světa: „Včely mají podíl na světové duši / a dechu éteru.“
Včely tak byly od samého počátku mytologicky nejtěsněji spojeny se
