O osudu dětí se rozhoduje už v šesti letech, ne až na gymnáziu, říká socioložka, která zkoumala segregované školy v Brně
„Pokud je v nějaké lokalitě třicet procent Romů, a ve škole se sejde sto procent romských dětí, je jednoznačné, že jde o segregaci,“ říká socioložka Laura Fónadová z Masarykovy univerzity v Brně. Je spoluautorkou studie, v níž ukázala, že v Brně existují segregované školy, jejich počet narůstá a že přímo souvisí se sociálně vyloučenými lokalitami.
Jak se pozná segregovaná škola?
Pokud máte městskou část, kde žije odhadem deset patnáct procent nějaké etnické či jiné menšiny a podobné procento jí je v každé škole ve čtvrti, pak o segregaci nehovoříme. Ta nastává, když dochází k podstatným, viditelným rozdílům. Třeba když je v lokalitě s patnácti procenty nějakého etnika škola, kam chodí osmdesát procent těchto dětí.
V čem je to vlastně špatné?
Špatné je to tehdy, pokud se k tomu navíc váže ještě nějaké prostředí, v němž se mohou reprodukovat určité typy výhod či nevýhod. Pokud se někde systematicky vyděluje nějaká skupina, zpravidla se to děje proto, že za tím jsou ještě jiné důvody, případně může být etnicita provázána s jinými sociálními charakteristikami.
To znamená, že pokud mám školu s osmdesáti procenty romských žáků, samo o sobě to nemusí být problém. Ale až když je škola ve vyloučené lokalitě, ty rodiny jsou chudé nebo naopak většina je bohatých. Je to tak?
Stoprocentní romská škola by byla problém, pokud víme, že zároveň existují stoprocentně neromské školy. Tam bychom měli zpozornět a začít pátrat, proč to tak je. Ale pokud máme v populaci zhruba čtyři procenta Romů (jako v Brně) a školy, kde jich je až sto procent, pak je to segregace.
Podle výzkumu Agentury pro sociální začleňování z roku 2019 by 26 procentům rodičů vadilo, kdyby s jejich dětmi chodili do třídy i Romové.
Podle Analýzy segregace v základních školách z pohledu sociálního vyloučení z loňského roku přitom segregace snižuje šance dětí pokračovat ve studiu na středních školách a na jejich lepší uplatnění v životě.
Brno patří společně s Prahou a Ostravou mezi města, kde žije nejvíc sociálně vyloučených obyvatel, podle Mapy vyloučených lokalit z roku 2015 je jich v Brně kolem osmi až devíti tisíc.
Z 29 městských částí bylo v pěti identifikováno šestnáct sociálně vyloučených lokalit: Brno-střed, Brno-sever, Brno-Židenice, Královo Pole a Brno-jih a několik ubytoven.
Podle Strategického plánu sociálního začleňování města Brna z roku 2016 je počet sociálně vyloučených lidí ještě vyšší, dvanáct až patnáct tisíc.
Tomu odpovídá i nárůst segregovaných tříd a základních škol v těchto lokalitách.
Podle výzkumu Laury Fónadové a Tomáše Katrňáka prvních pět nejvíce segregovaných základních škol najdeme v Brně-středu a Brně-severu.
O segregovaných školách mluvíme v případě, že je tam víc než třicet procent dětí z jedné skupiny?
Tohle číslo se používá většinou v kontextu České republiky. Ale pokud v nějaké lokalitě žije třetina Romů, tak škola, kde je stejné procento romských dětí, není vlastně segregovaná. Je tam potřeba zkoumat další souvislosti.
V Brně jsou podle vašeho výzkumu segregované tři základní školy, v městských částech Brno-střed a sever. Myslela jsem, že je to problém jen v pohraničí. Jak je možné, že jsou v takhle bohatém městě vyloučené školy?
Jde o dlouhodobý proces. Ve většině velkých měst kvůli nastavení školského systému dochází k
