Deník N

Za 200 let jsme zchladli o půl stupně. Vysvětlíme tím některé moderní medicínské fenomény?

Vždyť vůbec nestoupá! Není pokažený? Foto: Adobe Stock
Vždyť vůbec nestoupá! Není pokažený? Foto: Adobe Stock

Přirozená teplota lidského těla je 37 °C. Jakmile stoupne nad tuto hranici, něco s námi není v pořádku a měli bychom zalehnout do postele. Jasné jako facka. Až na to, že se dnes tato zdánlivě samozřejmá pravda otřásá v základech.

Rozsáhlý výzkum založený na údajích pokrývajících bezmála dvě staletí ukázal, že teplota lidského těla postupně klesá. Čím to je, kdy se to zastaví a jaké následky to může mít?

Teplokrevnost představuje důležitou evoluční novinku, která našim předkům umožnila osídlit řadu nehostinných prostředí, vytlačit konkurenty a do velké míry ovládnout souš. Předem se hodí říci, že svou teplotu pohybem, vyhříváním, chlazením nebo vytvářením izolace proti okolním vlivům více či méně ovlivňuje řada živočichů. Takovým skupinám říkají biologové homoiotermní. Jen několik málo skupin, mezi kterými zastávají výsadní místo savci a ptáci, ale dokáže svou vnitřní teplotu udržovat aktivně. Pro takovéto „skutečně teplokrevné“ zástupce se vžil termín endotermní.

Každý, kdo se někdy pokoušel vyhřát dům, ví, kolik energie je na to třeba – o energii potřebné k udržování konstantní teploty nemluvě. Podobné je to i s teplokrevnými organismy. Výhody, které tato vlastnost přináší, ale její cenu zpravidla převyšují. S trochou nadsázky můžeme říct, že mezi studenokrevnými a teplokrevnými živočichy panuje asi takový rozdíl, jako mezi škodovkou a lamborghini. Sporťák na první pohled překonává škodovku ve všech ohledech. Jakmile ovšem dorazí účty za palivo, pneumatiky a povinné ručení, karta se může obrátit.

Teplokrevní živočichové – biologická lamborghini – vykazují větší intenzitu metabolismu, takže jsou (mimo jiné) schopni rychlejšího růstu, vývoje a množení, vytrvalejšího běhu nebo energeticky supernáročného létání. S dostatkem zdrojů také mohou zůstat aktivní i v noci či hluboko pod bodem mrazu. Dlouhodobou výhodu jim potom přináší možnost přizpůsobit své enzymy fungování v úzkém rozmezí teplot. Zatímco se většina živočichů musí jistit, aby byla schopna kupříkladu účinného trávení za vysokých i nízkých teplot, endotermní živočichové mohou své enzymy vycizelovat. To vše je ale na nic, pokud nedokážou sehnat dostatek potravy. V řadě chudých prostředí proto dodnes dominují ještěři či obojživelníci, kteří o endotermii nikdy neslyšeli.

Právě možnost dokonale přizpůsobit fungování těla jedné teplotní úrovni vedla vědce k přesvědčení, že se tělesná teplota v evoluci mění jen pomalu. Pravda, tato vlastnost bývá navázaná na jiné znaky, které podléhají tlakům přirozeného výběru. Třeba takový tlak na zvětšení těla nebo přechod k aktivnímu létání se proto mohl promítnout i do zvýšení či snížení tělesné teploty. Sama o sobě by však tělesná teplota měla podle tradičního pohledu podléhat spíše dlouhodobé stabilizaci. O to větší bylo překvapení amerických lékařů, když

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější