Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Kdo se neptá, nikam se neposune, říká režisér Michálek

Petr Michálek, ředitel a režisér Městského divadla Zlín. Foto: Marek Malůšek
Petr Michálek, ředitel a režisér Městského divadla Zlín. Foto: Marek Malůšek

Reprezentativnost moc neřešíme. Důraz klademe na novinky, záleželo nám nejvíc na tom ukázat spektrum „svobodné sezony“. Zvolili jsme tituly, aniž jsme tušili, jak dopadnou, říká Petr Michálek, ředitel a režisér Městského divadla Zlín a spoluzakladatel festivalu Zaráz.

Začátek festivalu Zaráz jste nestihl, protože jste se vracel ze studijního pobytu v USA. Co pozoruhodného jste v New Yorku viděl?

Především milé lidi. Měl jsem představu tepající, až agresivní metropole, kde všichni dřou s křečovitým úsměvem na tváři. Nic z toho není pravda. Obyvatelé New Yorku si neustále povídají, aniž se znají, a zdaleka ne jen o počasí. Občas jsem měl pocit, že jsou všichni příbuzní. Co se týká divadla, za největší zážitky považuji současný muzikál Dear Evan Hansen v broadwayském Music Box Theatre‎ a inscenaci The Shadow Whose Prey the Hunter Becomes nezávislého souboru Back To Back Theatre.

V čem jsou takové broadwayské zkušenosti užitečné řediteli moravského regionálního divadla? Dá se něco přímo „napodobit“, nebo je to spíš záležitost obecného rozšíření kontextu?

Broadway byla víceméně doplněk, základ byl ve festivalu spíše nezávislých divadel Under The Radar, kde se naplno ukazovala pro mne až urputná snaha „vyprávět svůj vlastní příběh“. Ve všem, co jsem viděl, mne oslovila především přesnost. Technologií, herců, režie. Ta nám často chybí. Na druhou stranu – v mnoha ohledech na tom fakt nejsme špatně, nějaké poraženectví, myslím, není vůbec na místě.

Jak tedy naše divadlo dokáže svou „nepřesnost“ vykompenzovat?

Metaforičností. Vynalézavostí. A pak – druhá strana mince proti přesnosti je „pankáčství“. Což není, v tom lepším případě, laxnost, či flinkovství. Spíše nekorektnost. Ta mi v New Yorku chyběla.

Pokud se vrátíme ze světa zpátky do Zlína, čím je specifická situace nezvykle velkého divadla ve středně velkém krajském městě?

Máme tři sály pod jednou střechou, přičemž ten největší má 685 sedadel. To je na Zlín opravdu moc. Dokonce i když jedeme na zájezd s něčím z naší studiové scény, mnohdy máme problém, abychom se vešli. Pamatuji si na zájezd Strýčka Váni v Hradci. Houpačka byla přes celou scénu, ale hlavně: představení mělo najednou úplně jinou intenzitu. Trápí nás i

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější