Festival Zaráz: Od ověřené klasiky k aktuální politické satiře
Divadelní domy Městské divadlo Zlín a Slovácké divadlo Uherské Hradiště v příkladné shodě pokračují v přátelském spolupořádání akce, jejímž smyslem je předvést průřez domácím repertoárem odborné veřejnosti a studentům divadelních škol. Čtvrtý ročník festivalu Zaráz se konal v polovině ledna.
Není odvaha jako odvaha
Obě města patří v kategorii regionálních scén k tradičně dobrým adresám. Uherské Hradiště se navíc oprávněně pyšní snad vůbec nejoddanější diváckou podporou ze všech srovnatelných českých a moravských scén, což je výsledek jak dlouhodobého koncepčního vedení a budování souboru, tak v dobrém smyslu opatrné dramaturgie, která dokázala spojovat solidní divadelní úroveň s volbou titulů, které konzervativnější publikum neodrazovaly velkými výstřednostmi.
Letošní přehlídka nicméně potvrdila to, co naznačil už loňský Zaráz. Ředitel Slováckého divadla Michal Zetel pootočil kormidlem směrem k méně standardnímu a, troufám si odhadnout, asi ne vždy úplně snadno stravitelnému repertoáru. Z trojice uherskohradišťských festivalových titulů do této kategorie patřily dva: Kosmické jaro a Kocourkov-Brod. V prvním případě Zetel nastudoval málo hranou filozofující hru Ladislava Smočka Kosmické jaro, tou druhou byla autorská politická groteska Šimona Cabana Kocourkov-Brod.
Výsledkem byly inscenace sice značně rozdílné, v jednom zásadním ohledu se však až překvapivě podobaly: urputná snaha sdělit cosi zásadního a hlubokého o stavu (ohroženého) světa nevedla k
