Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Osvětim – minulost, která je a bude vždy nebezpečně blízko

Fedor Gál před vstupní branou do bývalého nacistického likvidačního tábora Osvětim-Březinka. Foto: Jindřich Buxbaum
Fedor Gál před vstupní branou do bývalého nacistického likvidačního tábora Osvětim-Březinka. Foto: Jindřich Buxbaum

Komentář Fedora Gála: Ono absolutní zlo, které se v lidech probouzí, nastanou-li „příznivé“ podmínky, je obtížně pochopitelné i s odstupem času. A nejen to. Také naše neschopnost čelit mu včas.

Proč spojenci nebombardovali přístupové trasy do Osvětimi, když už se vědělo, že začnou masivní deportace maďarských Židů do plynových komor v roce 1944? Jak si vysvětlit vraždění během pochodů smrti v době, když už bylo o válce rozhodnuto? A co třeba s poválečnými procesy v komunistickém Československu, kdy byli pod kuratelou sovětských „poradců“ likvidováni lidé, kteří se účastnili protinacistického odboje? A dnešní, opět se rozmáhající antisemitismus či letitá averze k Romům a pohrdání jimi? Mimochodem, nepřipomíná vám něco současná hysterie kolem lidí prchajících před násilím, válkou a hladem?

Možná právě proto je nutno opakovaně připomínat některé události, které se staly před mnoha desetiletími. Bez iluzí, mýtů, přehnané pompéznosti samozřejmě. Spíše kvůli ostražitosti, pocitu, že lhostejnost a slabost mohou mít drastické důsledky.

A také proto, že vždy existují lidé, kteří se ani smrtící mašinérii pasivně nepoddali. Vzpomeňme na povstalce z varšavského ghetta, z Treblinky a odjinud. Na vězně koncentračních táborů, kteří po útěku vstupovali do československé exilové armády anebo se zúčastnili Slovenského národního povstání. A také na všechny aktivní odpůrce nesvobody, která se zanedlouho po válce vrátila.

***

Svět se o skutečných hrůzách nacistických továren na smrt dozvěděl až v dubnu roku 1944. Z Osvětimi-Březinky tehdy uprchli dva slovenští Židé, dvacetiletý Rudolf Vrba a o šest let starší Alfred Wetzler, a sepsali o poměrech ve vyhlazovacích táborech zprávu.

„Kapacita Březinky dosahovala až kolem sto tisíc současně ubytovaných vězňů. Přitom většina přivážených byla zavražděna dříve, než vůbec pochopili, kde jsou, a ti zbylí byli po několika dnech posíláni do táborů do Německa, aby jejich pracovní kapacita byla využita pro válečné hospodářství až do jejich vyčerpání. Po ‚semletí prací‘ byli určeni k likvidaci také. V každém z přivážených transportů mohlo být kolem dvou a půl tisíce lidí. Transporty přijížděly podle jízdních řádů ve dne v noci. Svršky obětí, včetně zlatých zubů a cenností schovaných v tělesných otvorech zabitých a jejich vlasů, to vše bylo zabaleno a odesíláno do Říše,“ šokují konstatováním suchých faktů lidi v zemích, které v té době bojovaly proti nacistům.

Uprchnout zpoza osvětimských drátů se podařilo jen nemnohým. Mezi ně patřili Rudolf Vrba a Alfred Wetzler. Foto: Jindřich Buxbaum

Je to už mnoho let, co jsem se poznal a spřátelil s první manželkou Rudolfa Vrby, Gertou. Vyprávěla mi o 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Osvobození Osvětimi

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější