Fridrichová: Xaver je vděčný držák mikrofonu. Jsem ráda, že ČT takového moderátora nemá

Žurnalistice se věnujete přes dvacet let. V čem je dnes práce novinářů jiná oproti minulosti?

Dneska je na práci novinářů a mediálních výstupech víc vidět, kdo vlastní jaké médium. V každodenní praxi je prostě znát to, na co nedávno upozornila Evropská novinářská federace, že třetina médií v Česku patří nepřímo premiéru země.

Jak konkrétně?

Dobře je to patrné, když se podíváte na novinářské rozhovory v jiných zemích. Vhodné srovnání mám například se Slovenskem. Stojí tam politik, který něco provedl, a novináři na něj pálí ze všech stran dotazy.

V čem je to v Česku jinak?

Protože se kriticky smýšlející novinářská obec zmenšila, podobné rozhovory u nás jsou spíš selanka. Naši politici to s novináři mají docela snadné. Také se dost děje něco, co dřív nebylo obvyklé – politici si vybírají, kterým médiím rozhovor dají a kterým ne.

Takže standardním médiím, která mají kritické otázky, rozhovory nedávají, zato těm, u kterých jim nic nehrozí, ano. Jenže standardním médiím pak nezbývá nic jiného než používat úryvky těch médií, kterým politici rozhovory dali. Čímž jejich typ práce vlastně legitimizují.

Co je potom výsledkem?

Výsledkem jsou chabé rozhovory, ve kterých nepadají kritické otázky. Trendem doby jsou pokusy politiků překreslit pravidla novinářského rozhovoru. To by politici chtěli – nedostávat kritické otázky.

Upravují pak novináři své otázky, aby nezněly kriticky, protože to může být poslední rozhovor, který s tím politikem dostanou?

Přečtěte si také

Moderátor veřejnoprávního rozhlasu Xaver Veselý otevřeně podpořil Klause juniora. To není domněnka, to je fakt

To ne, ale rozhovorů, ve kterých padají kritické otázky, výrazně ubylo. Netýká se to jen prezidenta a premiéra, ale kdy jste například viděla v normálním, kritickém rozhovoru Tomia Okamuru? Ten velmi často odchází z tiskových konferencí, když dostane standardní novinářský dotaz. Nebo