Všechno je lepší než Osvětim. Holokaust se nedá odpustit, říká muž, který unikl z nacistického pekla
V Terezíně se Felixi Kolmerovi podařilo najít tajný východ, v Osvětimi se štěstím unikl jisté smrti. Podle svých slov přežil díky tomu, že byl skaut. „Stále se snažím proti populistům a nacistům bojovat,“ říká v rozhovoru pro Deník N sedmadevadesátiletý muž, který loni dostal od ministra zahraničí medaili Za zásluhy o diplomacii.
Vypadáte velmi aktivně, zastihla jsem vás u stolu při práci s počítačem.
Snažím se být aktivní a rád bych pokračoval v tom, co jsem dělal dosud. Nemůžu ale sám chodit, ujdu jen kousek s pomocí chodítka. Protože jsem delší dobu ležel, zeslábly mi svaly. Takže se zatím nemohu vrátit domů a to mě hodně mrzí.
Vy ale i tady v Domově sociální péče na pražském Hagiboru vedete společenský život. Před časem vás například navštívil německý velvyslanec Christoph Israng. O čem jste mluvili?
Mluvili jsme hlavně o populistických stranách a o tom, jak jsou nebezpečné. V Německu stále stoupají preference AfD a kromě toho se od ní odštěpila ještě menší strana, která je vysloveně nacistická (Alternativu pro Německo v roce 2017 opustilo uskupení kolem expředsedkyně Frauke Petryové, které ale není extremistické. V AfD je však krajně pravicová frakce zvaná Křídlo, pozn. red.) – to už opravdu nahání strach.
Nebezpečné je také to, že populistické strany z různých zemí uzavřely dohodu, jak budou společně postupovat, a stalo se to v Praze na pozvání hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Byla tu například šéfka francouzské Národní fronty Marine Le Penová a také nizozemský odpůrce islámu Geert Wilders.
Myslíte si, že je naše společnost schopná bránit se populismu a neonacismu?
Aspoň v to doufám. Jen by lidé neměli být hloupí a věřit všemu, co jim populisté říkají. Například, že nás Evropská unie vysává, a proto bychom z ní měli vystoupit, a že občané budou lépe rozhodovat sami v referendech.
Některým lidem se ta představa líbí, jenže si neuvědomují, že referendum se dá zmanipulovat a rozhodnutí může být úplně proti jejich zájmům. Když nebudeme součástí většího společenství, může to pro nás hodně špatně dopadnout.
Sám se stále snažím proti populistům a nacistům bojovat. Pořád jsem například předsedou představenstva malého ústavu Bundesverband Information & Beratung für NS-Verfolgte v Kolíně nad Rýnem, který proti nim vystupuje v médiích a nabízí k tomu také různé projekty. Je to ale jen malá oáza. Hlavně demokratičtí politici by proti tomu měli dělat víc.
Do Terezína jste byl poslán hned prvním transportem a pracoval jste při zřizování ghetta. Jak jste se tam stal členem odboje?
Než mě vzali do odboje, oťukával mě doktor Bergmann, který byl starší než já, a vždycky když jsme se potkali, dost dlouho si se mnou povídal. Bylo to zvláštní, protože jsem ho moc neznal, ale až dodatečně jsem pochopil, že mě prověřoval, a teprve potom jsem byl přijat. Byl jsem členem občanského odboje, ale kromě toho v Terezíně existoval i odboj komunistický a ty dva odboje spolupracovaly.
Jak to fungovalo v občanském odboji?
Byli jsme rozděleni po třech a jen jeden z těch tří měl kontakt na jinou „trojku“. To jsem já nebyl, ale dostal jsem dost důležitý úkol – měl jsem najít tajné chodby, které by umožnily uprchnout z Terezína. Bylo to pro případ, že by nás chtěli Němci postřílet.
V koncentračních táborech na východě se totiž stávalo, že když se blížili Rusové, postříleli nacisté všechny vězně, aby za sebou zametli stopy. Já jsem opravdu takový tajný východ našel, a ten jsme tedy měli připravený jako únikovou cestu.
Proč neutekl větší počet vězňů, když to bylo možné?
Párkrát jsem tou chodbou vyšel ven a vykoupal jsem se v řece. Ale pak jsem se zase vrátil, chtěl jsem
