Obrazem: Dukla, Kavkaz, Krakonoš a vajgly. Ústavní město Vejprty po tragédii
Požár v severočeských Vejprtech upoutal na toto pozoruhodné místo pozornost. Orientační plán, jaký vás v jiných městech navede k místním pamětihodnostem, tu nahrazuje mapa objektů sociálních služeb města. Dukla, Kavkaz, Krakonoš, Vysoká jsou jen některé z domů dohromady pro více než tři stovky dospělých obyvatel města, kterým se tu říká děti.
Takových domovů je ve městě sedm. Vznikly v padesátých letech, kdy socialističtí inženýři lidských osudů odsunuli do prázdného města lidi s postižením z vnitrozemí, aby je tady izolovali spolu s řádovými sestrami daleko od rozvíjejícího se socialismu.
Mnohé se za šedesát let změnilo, děti už nejsou zavírány spoutané do svěracích kazajek v klecích. Jsou z nich dospělí muži a ženy, pro které se stal život v instituci podléhající režimu celoživotní samozřejmostí. Nejsou nemocní, jen s něčím potřebují pomoc, někdo trochu, někdo víc.
Nikdo je neučil se o sebe sám starat, mají tu kuchařky, uklízečky, údržbáře, zdravotníky i vychovatele. Jednou z jejich mála radostí je kouření, sbírání vajglů a žebrání o cigarety. To umí velmi dobře. Zřizovatelem domovů je město, městští úředníci zároveň vykonávají u většiny obyvatel opatrovnickou roli, která má nahradit péči příbuzných o potřeby lidí s omezenou právní způsobilostí. „Pamatuji si, když jsem se sem přistěhovala před lety, že byli zavřeni v klecích, dnes jim nesmíme ani vzít sirky. Je to od zdi ke zdi,“ stěžuje si
