Jízda filmovým Íránem seznamuje s málo známou perskou kulturou
Jelikož se o Íránu v poslední době hodně hovoří v geopolitických souvislostech, mohl právě proběhnuvší festival íránského filmu dodat nám, vzdáleným pozorovatelům, komplexnější pohled na tuto problematickou zemi. Letošní 9. ročník festivalu íránského filmu však nakonec vyhrál film afghánský.
Odráží íránské filmy realitu země, v níž se odehrávají jejich příběhy, nebo jsou jenom uměleckou konstrukcí, výrazem tvůrčího vidění týmu, který je vytvořil? Debata na toto téma proběhla na půdě Karlovy univerzity a držela se spíše druhé alternativy, podmínek tvorby, cenzury i specifického jazyka. Íránskou realitu, její nejrůznější úrovně a rozměry ale nelze ve filmech zestručnit na tvrzení, že jde o čistě uměleckou imaginaci. I po tomto festivalu víme o Íránu, jeho specifických problémech i té nejobyčejnější každodennosti o poznání víc.
Příběhy o cestě a naději
Mottem letošní nadílky je povel Unikni! rozehraný v nejrůznějších variacích ve všech filmech. Tematizuje ji i festivalový plakát, kde z bílého bubnu ve veřejné prádelně trčí dvě nohy v červených kozačkách. Íránská média ho odmítla publikovat kvůli domnělému erotickému akcentu. Pravým důvodem je ale s největší pravděpodobností samotná výzva k útěku. Motivy jsou různé a téměř každý se vztahuje ke složitým podmínkám společensko-politického života.
Ve filmu Studený pot (2018) režiséra Soheila Beiraghiho, natočeném podle skutečných událostí, je Afrooz kapitánkou mužstva v sálovém fotbale. Hráčky si vedou dobře a na důležitý zápas Asia Nation Cup mají odletět do Malajsie. Afrooz se až na letišti dozví, že nikam nejede, jelikož je její manžel
