Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ukrajina je mementem toho, jak si soudržnost společnosti můžeme sami rozvrátit

V zákopech na ukrajinsko-(pro)ruské frontě mezi Světlodarskaem a Debalceve. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
V zákopech na ukrajinsko-(pro)ruské frontě mezi Světlodarskaem a Debalceve. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Pokud se jednou Donbas vrátí pod kontrolu Ukrajiny, zažijeme vítězství civilizovaného světa a mezinárodního práva, nebo prohloubení destabilizace regionu?

V roce 2016 jsem během pár týdnů na každé ze stran ukrajinského konfliktu zažil jednu důležitou událost. Jejich význam jsem však pochopil až mnohem později.

Proruský Doněck: sedíme se známými v oblíbené pizzerii v centru, když se na ulici objeví kolona tmavých džípů. Obranné perimetry kolem nás obsazují vojáci s kulomety a odmlčí se mobily – míjí nás nenápadná dodávka s rušičkou signálu proti odpalování nastražených bomb. Do relativně klidného centra právě nepřišel nikdo menší než hlava Doněcké lidové republiky Alexandr Zacharčenko, aby se najedl se svými civilními poddanými a vypil si s nimi skleničku.

Jeho ozbrojená suita je pro obyvatele města zároveň mementem všudypřítomné války a vojáků umírajících v zákopech sotva čtyři kilometry od nás. Na ukrajinské straně fronty budou nad tímto zážitkem velevýznamně pokyvovat hlavami. Doněck prý dostal, co chtěl. Kdysi bohatá metropole východu, kam se před válkou chodívalo na fotbal a do kasin. Dnes – zákopy a vojenský diktátor, který chodí s plukem hrdlořezů i na pizzu. Ztělesnění ruského světa, Čingischánových zabijáků na ponících, rudoarmějců se šesti uloupenými hodinkami na každé ruce. Náš někdejší Donbas je nyní Rusko. A Rusko, to byla vždy Asie, krčí rameny.

Druhá událost, Kyjev: procházím kolem náměstí v centru, na kterém se shromáždili pravicoví radikálové. Míhají se uniformy dobrovolnických pluků bojujících na Donbase a neonacistické vlajky, skupina asi dvaceti mladých mužů v maskách útočí na budovu policie, v níž se má nacházet jejich druh zadržený během výtržností. Na zábradlí vyvěsili židovskou hvězdu, aby nebylo pochyb o tom, komu doopravdy slouží ukrajinští policisté.

Když později ukážu fotografie z kyjevské demonstrace svým doněckým přátelům, zareagují podobně jako Ukrajinci na zážitek se Zacharčenkem. Podívej, přesně proti tomuto bojujeme, tak jako naši dědové proti Němcům. A my se máme vzdát Ukrajině, fašistům placeným Amerikou? Těm, co ukradli naši společnou zemi, vraždí nás z tanků přímo na sídlištích a chtějí nám vzít ruskou řeč? Nikdy.

Pokřivená perspektiva

Jsem přesvědčen, že oba zážitky staré tři roky symbolizují konflikt na Donbase dodnes. Ne však proto, že by tak věrně popisovaly realitu v ulicích okupovaného Doněcka či vládního Kyjeva.

Právě naopak: ztělesňují předsudky, pokřivenou perspektivu, dezinformace a nevědomost obou stran o svých protivnících.

Chtělo to další měsíce sledování ukrajinského konfliktu, abych si uvědomil, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější