Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

StB nikdy nezanikla, ve službách demokracie zůstaly tisíce estébáků, říká badatel

Badatel a někdejší disident Radek Schovánek. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Badatel a někdejší disident Radek Schovánek. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

V sobotu uplynulo třicet let od zrušení Státní bezpečnosti. Bývalý disident Radek Schovánek, který léta pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů, tvrdí, že ve skutečnosti StB nikdy nezanikla. Více než polovina jejích pracovníků totiž ve službách státu zůstala i po revoluci. Schovánek Deníku N prozradil přesný počet zaměstnanců StB, kteří po roce 1989 zůstali ve státních službách.

Sešla jsem se s vámi, protože je to právě třicet let od zrušení StB. A vy jste mi hned při příchodu řekl, že StB nikdy zrušena nebyla…

Patnáctého února 1990 vydal (ministr vnitra) Richard Sacher několik personálních rozkazů, které postavily mimo službu některé příslušníky Státní bezpečnosti. Pro tyto rozkazy se vžilo označení, že byla zrušena StB, což je pravda jen částečně.

Ve skutečnosti byly zrušeny operativní útvary, to znamená ty, které vedly svazky. Ale taky ne všechny. Z celkového počtu asi třinácti a půl tisíce příslušníků Státní bezpečnosti se rozkaz o postavení mimo službu týkal 5317 lidí, tedy ani ne poloviny všech příslušníků StB. A vy jste první, kdo toto číslo může uvést.

A instituce jako taková zanikla s tím, že některé její úlohy převzal nový Úřad pro ochranu ústavy a demokracie federálního ministerstva vnitra, později FBIS a dnes BIS. Co se stalo s těmi, kteří byli postaveni mimo službu? Odešli s odstupným?

Příslušníci StB byli zaměstnanci ministerstva vnitra a bylo potřeba se s nimi nějak personálně vypořádat. To znamená, že ty, kteří byli postaveni mimo službu, prověřovaly prověrkové komise. Měly ale minimum informací. K dispozici dostaly pouze dotazník, ve kterém příslušníci museli vyplnit, na čem pracovali a jestli někdy porušili zákon. Mnozí z nich pochopili, že doba se změnila, a okamžitě začali kolaborovat.

Kolaborovat s demokracií.

Ano. A dotáhli to vysoko. Jako například Vladimír Paleček, který v osmdesátých letech nutil ke spolupráci těhotnou ženu takovým způsobem, že chtěla spáchat sebevraždu, to dotáhl až na jednoho z nejvyšších funkcionářů BIS, kde působil ještě v roce 2008. Nebo Petr Bakeš, náměstek ředitele rozvědky odsouzený v kauze nelegální nahrávky z hotelu Savoy.

Někteří neodpovídali nebo si vymýšleli, že se na ničem nepodíleli. Součástí těch otázek bylo, jestli by činnost, kterou vykonávali, měla pokračovat dál. Většina z nich tvrdila, že ano. Například že by se dál měly kontrolovat zásilky, jestli se v nich neposílají valuty nebo drogy.

S odstupným odcházeli všichni propuštění zaměstnanci StB?

S odstupným odešli prakticky všichni. Měli na to nárok, pokud komise nebo ministr vnitra nerozhodli jinak. Pokud komise zjistila, že se podíleli například na nějakých významných akcích proti vnitřnímu nepříteli, mohl ministr rozhodnout o tom, aby odešli bez odstupného, protože porušili zákon.

A většinou si potom podávali žádost o to, aby jim výsluha byla přece jen přiznána. Neviděl jsem ale případ, kdy by toto rozhodnutí tehdejší ministr Ján Langoš změnil. Tohle jsou ale spíš výjimky. Drtivá většina odešla s výsluhami a pobírají důchody.

Takže zatímco československá společnost budovala demokracii, více než polovina příslušníků StB dál fungovala ve službách státu. 

Ano.

Kolik bývalých příslušníků StB je ve službách státu dnes?

V policii se odhaduje, že jich je kolem

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější