Uvolněte se, jste pod dohledem. A úsměv, prosím

Umíte bezpečně poznat jednoho šimpanze od druhého? Počítač vědeckého týmu z Oxfordu to dovede. Vzali běžný nástroj pro rozpoznávání lidských obličejů a vytrénovali ho pomocí dat o šimpanzích. V budoucnu bude moci být nasazen při kontrolách zabraňujícím nelegálnímu obchodu s primáty a jejich pašování.

Indická nezisková organizace Bachpan Bachao Andolan zas nasadila podobný software při vyhledávání ztracených dětí. Těch je v Indii přes tři sta tisíc, většinou jde o oběti únosů. Program už dokázal ztotožnit přes deset tisíc dětí žijících v útulcích s fotografiemi pohřešovaných, takže je lze navrátit do jejich rodin. Indie má 1,4 miliardy obyvatel. Identifikace pohřešovaných dětí by bez podobného nástroje byla většinou nemožná.

Toto jsou ukázky aplikací rozpoznávání obličejů, o nichž lze říci, že je nasazení této technologie jednoznačně správné a morálně neproblematické. V mnoha jiných případech tomu tak není.

Ve zmíněné Indii se například chystá celostátní databáze občanů pro potřeby policie. Ta by pak teoreticky měla být schopna automaticky – zaměřením kamery – identifikovat kohokoli. Jde o nejambicióznější plán svého druhu na světě, rozsáhlejší než často diskutovaný čínský systém sociálního skóre. Co je na tom špatného?

Prakticky vždy bez souhlasu

Velmi známý americký bezpečnostní expert Bruce Schneier zveřejnil tento týden v New York Times obsáhlý komentář, v němž analyzuje problémy spjaté s rozpoznáváním obličejů. Jeho základní tezí je, že nejde jen o samotnou invazi do soukromí, jak to lidé zpravidla vnímají. Technologie zde plní tři funkce: identifikaci, korelaci a diskriminaci. O první z nich má většina lidí v USA i Evropě zkreslenou představu, o druhých dvou žádnou.

Podstatným aspektem identifikace obličejů je, že se tak prakticky vždy děje bez souhlasu