Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Staří mistři v příliš novém hávu. Expozice, která se nepovedla

Znovuotevření sbírky starých mistrů. Foto: Helena Fikerová, NG
Znovuotevření sbírky starých mistrů. Foto: Helena Fikerová, NG

Následující text o střednědobé expozici ve Schwarzenberském paláci v Praze se poněkud vymyká z obvyklých příspěvků kulturní rubriky – svou délkou i odborností. Přesto se domníváme, že může přispět k zamyšlení či diskusi nad prezentací staršího umění v současné době.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek popsal své dojmy z nové expozice Národní galerie v Praze (NG) Staří mistři na Facebooku slovy:“Taková výstava tu ještě nebyla! Na Hradčanském náměstí navštivte Schwarzenberský palác a vystoupejte po schodech až do druhého patra. Tam najdete překrásný obraz Albrechta Dürera ‚Růžencová slavnost‘. V Benátkách ho koupil v roce 1606 císař Rudolf II. Tady začíná představení, které připravil Marius Winzeler a architekt Josef Pleskot z obrazů sbírek Národní galerie Praha. Jsou tu nádherně ilustrováni Staří mistři jako Lucas Cranach, Rubens, Greco, Škréta, Brandl a řada dalších. Bude se vám tajit dech. Tohle není obyčejná výstava.“ S Lubomírem Zaorálkem lze souhlasit v tom, že taková výstava tu skutečně ještě nebyla a že to opravdu není obyčejná výstava.

Ve Schwarzenberském paláci suverénně ovládl pole Johnny English českého muzejnictví: „Neví, co je strach. Neví, co je nebezpečí. Neví totiž vůbec nic.“ Následující text je zprávou o letmé prohlídce této „střednědobé sbírkové expozice“. V posledních letech se v prostředí marketingu stále častěji užívá adjektiva „zážitkový“: máme zážitkové poukazy, zážitkové dárky, zážitkové pobyty a k tomu i zážitkové agentury. Zásluhou NG k nim nyní přibyla i zážitková expozice. Otázkou zůstává, zda je o co stát.

Předehra

Odborná veřejnost diskutovala o připravované expozici Staří mistři již několik měsíců před jejím otevřením. Výrazem jejích neblahých očekávání se stal dopis, který tehdejšímu pověřenému řediteli NG Ivanu Morávkovi poslala Uměleckohistorická společnost 27. června 2019. Jde o veřejný dokument, z něhož v této souvislosti stojí za citaci následující pasáž: „Projekt expozice ‚Old Masters‘ pro Schwarzenberský palác je odbornou veřejností vnímán jako problematický. Důsledkem jeho realizace by bylo mj. rozptýlení a marginalizování kmenových sbírkových souborů včetně systematicky budovaného fondu barokního umění v Čechách a evropsky významné estenské kolekce. K podobným konceptům, založeným na vzájemném přiřazování uměleckých děl z různých kulturních okruhů podle vnějškové podobnosti (ikonografie, kompozice aj.), sahají jinde jen muzea, jimž omezené sbírkové fondy neumožňují vybudovat reprezentativní soubory umění jednotlivých teritoriálních škol. Pro ústřední sbírku státu není takovýto přístup, který kurátoři v zahraničí navíc již většinově opouštějí, ani vhodný, ani důstojný.“

Ivan Morávek odpověděl přesně o měsíc později formálně zdvořilým, leč nicneříkajícím dopisem. Autoři názor historiků umění ignorovali a expozici si udělali po svém. Výsledkem je fiasko placené z peněz daňových poplatníků, v jednotlivých částech expozice doplněné texty typu, jaký Umberto Eco charakterizoval slovy „banality, za které by se styděl i Snoopy“. Přidanou hodnotu v těchto textech představují věcné chyby, jichž by se neměl dopustit ani absolvent prvního ročníku bakalářského studia dějin umění.

Antické dědictví?

Navzdory deklarovanému antitradicionalistickému přístupu začali tvůrci expozice chronologicky v nenápadné místnosti v jihovýchodním cípu budovy, kde jsou instalovány skromné ukázky antické plastiky, v tomto případě na rozdíl od zbývajících prostor expozičně docela zdařile. Na panelu v místnosti nalezneme i pozoruhodnou informaci: „Obdiv k civilizačním a uměleckým hodnotám antiky se stal východiskem tvůrčí novosti. S oživením starověkých ideálů nabrala imaginace umělců nevídaného směru. (…) Fajjúmské portréty, řecké mramorové sochy a bronzy i další stopy dávno zaniklého světa zrcadlily humanistický pohled na člověka.“

Autoři svou sentenci ilustrovali tím, že pověsili dvě florentské desky z cassoni, datované okolo poloviny 15. století, do rohu vedle dvou fajjúmských portrétů. Zapomněli na drobnost: v renesanci, a to ani té nejobecněji definované, Evropané o fajjúmských portrétech nevěděli nic, o původních řeckých sochách pak takřka nic. Znalost řecko-egyptských posmrtných, tzv. fajjúmských portrétů se v Evropě datuje teprve do 20. let 19. století; jako svébytná umělecká díla však začaly být vnímány až po roce 1880. S výzdobou florentských svatebních truhlic z 15. století spojuje podobizny mumifikovaných nebožtíků jediné: jsou to malby na dřevě. Skutečná díla, která na pozdně antickou portrétní enkaustiku přímo navazovala, rané byzantské ikony, v expozici chybějí. Spojení fajjúmských portrétů s malbou italského quattrocenta není pouhá instalační svévole, to je závažná odborná chyba hned na úvod.

Renesanční sál a jeho okolí

Ústřední prostor druhého patra Schwarzenberského paláce, ten, který se v novém provedení tolik zalíbil ministru Zaorálkovi, nyní získal hrdé jméno Renesanční sál. Slovem renesanční v něm ovšem můžeme označit snad část obvodového zdiva (tu návštěvníci neuvidí),

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Výtvarné umění

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější