Glosa: O klamu Siddhárthových rodičů, ve kterém nás žije až příliš mnoho
Smrt. Denně čteme nekrology v novinách a na sociálních sítích. Občas na vzpomínkových místech zapalujeme svíčky. Setkáváme se s ní ve filmech i knihách. Přesto se smrt z našeho života vytrácí.
Samozřejmě víme, že smrt existuje, ale vnímáme ji jako ukončený děj. Jako něco, co už se stalo a nedá se odestát. Finální konstantu. Zvonec na konci pohádky. Nejsme připraveni na to, co je před tím. Proto námi tolik otřese, když někdo řekne: „Já umírám.“
Smrt jako část příběhu
Člověk se přizpůsobí lecčemu, ale jsou věci, na které nebude dostatečně připraven nikdy. Když se dozvíte o něčí smrti, tak vás to zasáhne, ale nevyrovná se to pocitům, když zjistíte, že někdo blízký umírá. Být přímo u toho je mezní zážitek. Je to nepopsatelná a nepřenosná zkušenost. Něco, co člověk musí prožít, aby si to dokázal představit. Zkušenost, kterou má čím dál méně z nás.
Moderní společnost odsunula smrt na vedlejší kolej. Nebo ne, to není přesné. Odsunula ji daleko z našeho zorného pole. Člověk se narodí, žije a pak je pohřeb. Fáze umírání i samotná smrt je nám většinou skryta.
Dřív to tak nebývalo. Staří lidé žili v jedné domácnosti s mladými, a ti tak byli svědky konce jejich dní. Většinou umírali doma obklopeni rodinou. Dnes často tráví své poslední okamžiky v léčebně dlouhodobě nemocných nebo domově důchodců a rodina se dozví o jejich smrti, až když je po všem. Nejsem schopna posoudit, zda byl díky blízkosti umírání člověk na podobné situace lépe připravený, ale je jisté, že teď připraven není.
Připomíná to trochu příběh Siddhárthy Gautamy, kterého rodiče celé dětství a mládí chránili před zkušeností, že existuje stáří, nemoc a smrt. Všechny, kteří spadali alespoň do jedné z vyjmenovaných kategorií, úzkostlivě oddělovali od svého dítěte. Chtěli, aby jejich syn byl dokonale šťastný, a tušili, že vědomí o lidském utrpení zavede jeho myšlenky k obtížným otázkám a smutným pravdám.
Příběh pokračuje tím, jak z jejich vysněného světa a umělého ráje unikl, viděl strádání, neštěstí a zánik, našel v něm poučení a moudrost a stal se Buddhou.
Moderní svět je tak trochu jako klam Siddhárthových rodičů. Víme, že
