Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Naše generace ztratila hubnutím tolik času! říká autorka dokumentu o ženách nadměrných velikostí

Protagonistky filmu se za svá těla (už) nestydí. Foto: Film Europe
Protagonistky filmu se za svá těla (už) nestydí. Foto: Film Europe

Rozhovor s dánskými režisérkami dokumentárního filmu Pěkně tučná sebeláska Louise Unmack Kjeldsenovou a Louise Detlefsenovou.

Film Pěkně tučná sebeláska (anglicky Fat Front) sleduje několik skandinávských aktivistek hnutí za změnu pohledu na tloušťku ženského těla a všeobecně norem týkajících se nositelek nadměrných velikostí. Byl součástí programu festivalu severských filmů Scandi a od 23. ledna se bude promítat i v běžné kinodistribuci.

Kdy jste se rozhodly natočit film o vzpouře „boubelek“, které odvážně demonstrují svá objemná těla, o nichž tvrdí, že si zaslouží, řekněme, vnímavost okolí?

Louise Detlefsenová: My dvě se známe už více než dvacet let a co si pamatuju, stále jsme chtěly zhubnout, mluvily jsme o sobě kriticky a vystřídaly hodně diet. Dokonce jsme spolu chodily na skupinové terapie, které nám měly pomoci ke spokojenosti s tím, jak vypadají naše těla.

Louise Kjeldsenová: Vždycky jsme ale přibraly, takže nás toto téma provázelo dlouho a vytrvale.

LD: Jednou jsme zahlédly na Instagramu mladou tlustou holku. Vášnivě tancovala, všechny ty její faldy se hýbaly a vlnily a měla v sobě tolik energie a života, že nás to zaskočilo. Ukázalo se, že těch holek je víc a o něco jim jde. Byli jsme skeptické a nevěřily, že něco pro ženy tak traumatického jako jejich váha může vypadat jinak a může se o tom i mluvit jinak. Tak jsme do toho šly a zjistily, že nastupuje mladá generace, která chce prosadit změnu.

Krása ženského těla byla tradičně spojována s plnými tvary, až 60. léta prosazují vzhled zbavený výrazných ženských atributů. Taková Twiggy vypadá spíš jako podvyživený kluk než dospělá žena. Myslíte si, že i to, jak ženské tělo vypadá, podléhá módě?

LD: Podobu ženského těla změnil textilní a kosmetický průmysl. Potřeboval průmyslovou produkci, a tak ženskou podobu objektivizoval, vytvořil formy a velikosti. Zároveň vytvořil ideální, téměř nedosažitelnou podobu, která se s realitou shodovala tak na tři procenta. Zasel tak do žen nespokojenost a touhu vyrovnat se ideálu.

Režisérky filmu na festivalu Scandi v Praze. Foto: Film Europe

LK: Měly hned k dispozici návody, jak ho dosáhnout. Provázelo je hodně lží, například že když budete držet dietu, nejen že zhubnete, ale budete i šťastnější. Tato manipulace způsobila u mladých žen různé poruchy.

LD: To se ale mění úměrně s tím, jak ženy získávají ve společnosti větší vliv i větší účast na moci. Zároveň se změnily postoje mladých žen. Už nechtějí být objektivizované, zařazené a změřené. Jejich společenský status nemá určovat jejich tělo a to, jak vypadají. Dnes i jíme jinak a čelíme protichůdným tlakům. Potravinové společnosti ve snaze přitáhnout co největší počet klientů spouští mohutné kampaně, které vás mají přesvědčit, abyste více nakupovaly a jedly, a přitom vypadaly štíhle a vyhověly standardům nivelizované krásy. Trh měnící se spotřeby méně kalorického jídla vše respektuje, ale mění se to opravdu pomalu. My chceme a musíme rozhodovat o svém těle teď a naše generace ztratila tolik času!

Vaše hrdinky jsou nejenom z Dánska, ale i ze Švédska a Norska. Zajímalo by mě, jestli v těchto zemích existují nějaké rozdíly v pohledu na tloušťku. A není tloušťka jako negativní jev jenom záležitostí západní kultury?

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější