Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Chvíle klidu zakázány. Kolonizace naší mysli funguje stejně jako kolonizace přírody

Aby člověk mohl vymyslet něco skutečně nového, potřebuje ticho, klid, skutečnou diskusi, ale také samotu. Foto: Fritz Bielmeier
Aby člověk mohl vymyslet něco skutečně nového, potřebuje ticho, klid, skutečnou diskusi, ale také samotu. Foto: Fritz Bielmeier

Nakládání s volným časem je dle mnohých psychologů a koučů pouze na nás – pokud si koupíme jejich knihu, zaplatíme jejich kurz či půjdeme na jejich přednášku. Nezní to až příliš jednoduše? 

Volný čas, kterého máme čím dál méně a který řídí mnoho různých faktorů mimo naši vůli, je ve skutečnosti výsostně politické téma. Ať už se jedná o boj s rostoucími pracovními nároky, či o kritiku škodlivosti sociálních sítí. Pokud ho takto neuchopíme, nemůžeme hovořit o skutečné svobodě.

Novinářka Katrina Onstadová, která se fenoménem volného času zabývá, připomíná, že požadavek na něj byl první věcí, za kterou bojovali američtí dělníci (nikoli třeba za zrušení dětské práce).

Z poznatků Onstadové vyplývá, že v USA lidé v posledních desetiletích o svůj volný čas přicházejí. Má navíc jistě pravdu v tom, že namísto „vděčnosti“ za vybojování volného času dnes mnozí naopak dávají na odiv, že pracují nad rámec běžné pracovní doby, a to včetně víkendů.

Makáme, nerušit

To můžeme vidět i v Česku – ministryně Marie Benešová se chlubila rušením dovolených svých úředníků a ministr Karel Havlíček prohlásil: „Pracuji šestnáct hodin denně a ‚jedu‘ i o víkendu.“

Oba se nejspíš domnívají, že si řečmi o nepřetržité práci zlepší veřejný obraz. Ve skutečnosti však posilují nebezpečnou představu – kdo nepracuje pořád, je nějakým způsobem nedostatečný nebo svou práci nemůže dělat dobře.

Není ovšem pravda, že by téma volného času ze společnosti vymizelo. Některé firmy, například japonská pobočka Microsoftu, přicházejí s myšlenkou kratší pracovní doby, která podle nich povede ke zvýšené produktivitě.

Zatím ale kvůli technologiím většina lidí neunikne pracovním záležitostem ani na dovolené a neustále kontrolují e-maily. Průměrný americký pracující kouká na e-mailovou schránku ještě předtím, než vstane z postele.

Britští a američtí uživatelé Twitteru jsou zděšeni představou, že některé firmy chtějí monitorovat záchodové konverzace svých zaměstnanců, nebo jim pobyt na toaletě znepříjemnit natolik, že tam nebudou chtít trávit příliš mnoho času.

Ještě děsivější jsou časté „996“ pracovní týdny v Číně, od které se někteří naši politici chtějí učit pracovní morálce (začnete v devět ráno, skončíte v devět večer, pracujete šest dní v týdnu).

„Volný“ čas nám tedy ukrajuje práce. Někteří filozofové by však řekli, že vlastně žádný volný čas nemáme, jelikož to, co za volný čas považujeme, ve skutečnosti také řídí vnucená pracovní morálka.

Je volný čas jen další práce?

Víkend je dle názoru filozofa Theodora Adorna pouze časem, který umožňuje vyvolávat poptávku po službách a produktech, jež svou prací vytváříme. Adorno nevěřil, že „volný“ čas – free (mimo jiné i svobodný) time – je skutečně svobodný.

I v něm totiž dle Adorna většina lidí pouze konzumuje to, co jím nařídí např. kulturní průmysl – showbyznys). Není důležité, zda jste si dovolenou užili, je důležité, zda jste přijeli opálení – jde o společenskou kontrolu a budování vlastního statusu.

Dle Adorna nás kapitalismus prostřednictvím volného času udržuje v

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Česko, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější