Kafka pro naše časy: Let Jeffa VanderMeera nad Oblastí X
Příběh se odehrává v současnosti kdesi v Americe. Už třicet let je tam oblast velká asi sto krát sto kilometrů odříznutá od světa neviditelnou a nepřekročitelnou hranicí. Uvnitř je na první pohled všechno při starém, jen bez lidí – ti zmizeli, když Oblast X nevysvětlitelně vznikla. Nebylo jich mnoho, jde o divočinu na plochém, bažinatém pobřeží.
„Věž, která tam být neměla, se noří do země těsně předtím, než les černých borovic začne ustupovat bažině, kterou pak střídá rákosí a větrem pokroucené stromy a slaniska. Za slanými mokřady a přirozenými kanály se rozkládá oceán a kousek dál stojí na pobřeží zchátralý maják. To všechno je součást území, které bylo desítky let opuštěné, z důvodů, které není jednoduché vysvětlit.“
Máte pocit, že jste to už někdy četli? Jestli se zajímáte o sci-fi, pak možná vícekrát. Motiv oblasti, která prošla proměnou, která je něčím izolovaná a záhadná, se v tomto žánru vyskytuje často. Výrazným příkladem je novela bratrů Strugackých Piknik u cesty, podle níž Andrej Tarkovskij natočil film Stalker. Tam nese taková oblast jméno Zóna a za své záhadné vlastnosti vděčí mimozemské návštěvě.
Po stejně jednoduchém vysvětlení touží i postavy – a spolu s nimi čtenáři – knihy, o níž je řeč zde, tzv. trilogie o Jižní Zóně (anglicky Southern Reach). Jejím autorem je Jeff VanderMeer. Vydáním trilogie, jejíž díly se česky jmenují Anihilace, Autorita a Adaptace (v angličtině nese třetí díl významově trochu odlišný, přiléhavější název Acceptancy, tedy Přijetí či Smíření), se její autor nečekaně zařadil mezi výrazné zjevy americké prózy, překročil hranice žánru, v němž dlouhá léta působí. Přitom jej neopustil. Jen napsal tak dobrou knihu, že ji není