Po Havlovi se prezident někam ztratil, říká spisovatel Stránský
Na stole má spisovatel, politický vězeň a životní vypravěč Jiří Stránský kromě rozečtených knih rozprostřené fotografie z první republiky. Na většině z nich je jeho dědeček, devátý československý premiér Jan Malypetr spolu s prvním prezidentem T. G. Masarykem. Stránský pro Deník N v souvislosti s výročím vzniku republiky nejen zavzpomínal na prvního prezidenta, zároveň se zamyslel nad stavem současné české společnosti.
Celé století československých a českých dějin se táhne i historií rodiny Stránských, jejíž život tak jako stovky a tisíce dalších ovlivňovaly nacistická i komunistická ideologie, které se je snažily zlikvidovat. Stránský při rozhovoru s Deníkem N vzpomíná a přemýšlí o tom, kam se za sto let československá a posléze česká společnost posunula a jak se proměnila.
A pozastavuje se nad tím, jak část politiků útočí podobně jako kdysi nacisté na českou inteligenci a jen zlomku společnosti dochází, co všechno to může pro Česko znamenat. Čechy a Slováky určují podle bývalého „mukla“ Stránského dvě významné události, které ovlivnily naše myšlení, ale i nahlížení na historické epizody.
Speciál Deníku N: A to je ta krásná země… (1918 – 2018)
„Dvacet let od našeho vzniku jsme byli hrdí, stali jsme se samostatnými, dostali jsme něco neskutečného, získali jsme sebeurčení a možnost vytvářet nový samostatný stát Slováků a Čechů,“ vypráví sedmaosmdesátiletý Stránský ve své pracovně s velkým oknem. Sedí ve svém oblíbeném křesle, v němž se rošťácky zhoupne, hned se ale vrátí myšlenkami zpět.
„Ztratili jsme to. Nemáme na co být hrdí, nemáme proč. První událost, která národu vzala hrdost, byla zrušená mobilizace národa a obrana státu před nacisty. Celý národ chtěl náš nový stát bránit, i když věděli, že by dost možná zemřeli. Tím, že Beneš v roce 1938 zrušil mobilizaci, vzal národu rozhodnutí. Moment rozhodnutí, který nás určil na další desítky let,“ vypráví autor řady knih a filmových scénářů, v nichž se věnuje hlavně komunistické totalitě a poukazuje na její zločiny.
Před Stránským a jeho rodinou to navíc řekl nahlas i jeho kmotr, někdejší československý ministr zahraničí Jan Masaryk na jednom ze společných rodinných setkání. Zrušením mobilizace byl národu ukraden jeden z důležitých momentů, kdy se mohl rozhodnout. A stále si ho poraženecky neseme.
Problém s páteří
Druhý z momentů pak podle spisovatele nejlépe pojmenoval v jednom ze svých posledních sloupků v Lidových novinách jeho kolega, spisovatel Ludvík Vaculík. „‚Čtyřicet let komunismu nám zkazilo mysli‘, napsal tehdy do svého komentáře. A měl hroznou pravdu. Za zkaženou mysl lidem stále někdo platil. ‚Když budeš říkat, co chceme, můžeš být bez vzdělání i profesor.‘ A to přetrvávalo dlouho. Teprve s vaší generací, narozenou po revoluci, to mizí,“ říká
Dnes je Váš šťastný den!
Tento článek je normálně zamčený, ale vy si ho můžete prečíst zadarmo po ověření Vašeho emailu. Nemějte obavy, Váš email nikdy nepředáme jiné firmě.
